Byly dvě hodiny po půlnoci, ale ulice se stále tetelily horkem.
McComb sice nebyl na ulici, ale stejně se potil. Klimatizace v jeho kanceláři pracovala na plné obrátky, ale když McComb vytáčel číslo, které dostal, mohla být klidně vypnutá.
„Ano?“ ozval se hlas na druhém konci. Žádné jméno, žádný pozdrav - jen: „Ano?“
„Tady kapitán McComb,“ ohlásil se McComb. „Chci mluvit s generálem Philipsem,“
„Okamžik,“ řekl hlas. Po chvíli nový hlas, který McComb již znal, vyštěkl: „Philips.“
„Tady McComb, generále,“ ohlásil se policejní kapitán.
„Pokračujte.“
„Měl jste pravdu, generále,44 řekl McComb, „měli jsme tu útok.“ Polkl.
Philips slyšel polknutí a nastala pauza. „Je to zlé?“
„Ano pane,“ odvětil McComb. „Velmi zlé. Jedenáct mrtvých. Osm stažených zaživa z kůže a pověšených hlavou dolů, jeden vyhozený z okna a další dva byli na střeše. Těm dvěma na střeše usekli hlavu a těžce poškodili těla - hlavy jsme nenašli.“
„Ani nenajdete, dodal Philips.
McComb byl chvíli zticha a vstřebával informaci.
„Kdo to byl?“ zeptal se Philips. „Vaši muži?“
„Ne,“ odpověděl McComb. „Banda chuligánů. Členové drogového gangu.“
„Takže žádná velká ztráta“ řekl Philips. „Byli těžce ozbrojeni?“
„Na podlaze jsme našli mnoho zbraní... Ano těžce ozbrojeni.“
„To sedí.“