Rasche se postavil vedle něj a ještě stačil zahlédnout, jak se Carr vyhnul čtyřem policistům hlídajícím ulici. Policisté zaváhali, poradili se mezi sebou a nakonec zůstali na svých postech a ani se nepokusili o pronásledování.
„...syne!“ dokončil Schaefer a vykročil na požární schodiště.
„Sakra! Ztratili jsme ho!“ prohlásil Rasche, když Carr zmizel za rohem.
„Neztratili,“ opravil ho Schaefer, „jen jsme ho ještě nechytili. Nám se neschová. Nakonec ho najdeme.“ Opřel se o zábradlí a křikl za Carrem: „Pokračování příště, magore!“
Chvíli tam stál a pak se otočil zpět k budově...
... a ztuhnul.
„Co?“ zeptal se Rasche a rychle shlédl na ulici, jestli se Carr nevrací.
„Sklapni,“ utnul ho Schaefer. „Poslouchej.“
Rasche sklapnul a poslouchal. „Nic neslyším!" prohlásil - což samozřejmě nebyla úplná pravda, protože slyšel vítr, zvuky vzdálené dopravy, hlasy policistů a ostatní zvuky nočního New Yorku, ale neslyšel nic, co by vysvětlovalo Schaeferovo chování.
„Něco tam je,“ řekl Schaefer.
„Co jako?“ zeptal se Rasche.
„Nevím.“