Pak se mu sluch začal vracet a zaslechl pod sebou Schaeferův křik: „Ani se nehni, ty zkurvy..,“
Schaeferova pistole třikrát vyštěkla. V tom okamžiku Rasche již vstával a hnal se ke dveřím. Jak se mohl Carr dostat tak daleko a jak se mohl Schaefer dostat tak rychle na dostřel?
Ale Schaefer také nebyl tak klidný a nad věcí, jak vypadal. Všechny tři rány šly mimo. A i když Schaefer nebyl zrovna Annie Oakleyová, z takové vzdálenosti třikrát nikdy neminul. A rozhodně to nebylo kvůli pochybám o správnosti střelby na člověka. Ne, když se ho Carr právě pokusil odprásknout.
Když Carr probíhal oknem na druhém konci chodby, řval. Ale nebyl raněn, byla to výzva, důsledek adrenalinového náporu. Schaefer mu byl v patách a Rasche se, jako již tolikrát divil, jak to dokáže? Jak může být někdo tak silný a rychlý, když místo v tělocvičně tráví svůj čas v autě nebo v kanceláři?
Rasche se vydrápal na nohy a těžce se rozběhl chodbou, aby našel Schaefera stojícího u rozbitého okna s rukama opřenýma o rám a jednou nohou na požárním schodišti, jak sleduje dění dole na ulici.