Perkins čekal, až si ho Philips všimne. Na tváři měl ten svůj ustaraný výraz. Philips to zaregistroval hned, jak vzhlédl.
Přál si, aby to nedělal; jistě, věděl tak s předstihem, kdy přijde nějaká špatná zpráva, ale na druhou stranu to pak vypadalo, že se ho Perkins bojí. Nerad si myslel, že přenáší rozčílení nad špatnou zprávou na posla nebo že si to myslí Perkins. Chtěl, aby ho jeho muži respektovali a ne aby se ho báli.
„Co je?“ dožadoval se rozčíleně.
„Detektiv Rasche, pane,“ pronesl Perkins.
„Co je s ním?“ „Něco ho vyděsilo,“ pokračoval Perkins. „Utekl, než s ním naši muži stačili promluvit, a zatímco ho honili, jeho rodina se odhlásila z motelu a zmizela. Ztratili jsme je.“
Philips pokrčil rameny. „Nevadí,“ prohlásil. Perkins se zřetelně uvolnil a tím ho ještě víc naštval.
„Myslel jsem, že Rascheho potřebujete-“
„Chtěli jsme jen, aby nám řekl, kde je detektiv Schaefer,“ řekl generál a ukázal na faxy na stole. „Myslím, že jsme na to přišli sami. Podle kreditních karet si koupil letenku do Panama City a letový plán odpovídá té záhadné stopě, kterou jsme zachytili -vypadá to, že ho jedna z těch věcí sledovala a letěla stejnou rychlostí jako jeho letadlo.
„Tomu nerozumím,“ divil se Perkins. „Proč by Schaefer létal do Střední Ameriky?“
„Dutch mu musel něco říct o své misi,“ vysvětloval Philips, „a on si dal dvě a dvě dohromady a vyrazil zjistit, co se přihodilo jeho bratrovi, aby zjistil, co to udělá s našimi přáteli v New Yorku.“ Philips si povzdychl. „A ta radarová stopa znamená, že se jeden z mimozemšťanů rozletěl za ním.“ Potřásl hlavou. „Vypadá to, že z našeho přítele detektiva Schaefera je už teď mrtvola. Venku v džungli bude ta příšera ve svém živlu, zatímco newyorský policajt se tam bude vyjímat jako kněz v bordelu. Je to zatracená škoda, Perkinsi,“
Perkins zaváhal. „Neměli bychom s tím něco dělat, pane?“
„Moc toho dělat nemůžeme, synu,“ řekl Philips. „Možná poslat někoho, aby monitoroval situaci a aby se nikdo nedostal do křížové palby - asi bychom to měli zkusit.“