Zcela nová tajná operace by byla lepší.
Při pohledu zpět bylo vždy vše hned jasné.
„Pane?“
Perkins stál znovu ve dveřích a Philips na něj s očekáváním pohlédl.
„Radisté hlásí, že se objevila jakási anomálie -něco se oddělilo od hlavní skupiny a míří na jih.“
„Kriste, co teď?“ Philips vstal. „Ukažte mi, co máte?“
Sledoval Perkinse ven.
Za dvacet minut již sledoval fax radarového obrazu, na kterém bylo něco jako roj hmyzu, což by obyčejné vybavení ani nezaregistrovalo a normálně, pokud by si toho někdo všiml, by to bylo považováno za mrak nebo poruchu.
Až na to, že se tento roj včel nebo mrak pohyboval jižním směrem rychlostí šest set mil za hodinu.
Philips zíral na fax.
„Šest set,“ zamumlal. „Odkdy létají kosmické lodě podzvukovou rychlostí?“
„Nelétají, pane,“ odpověděl technik. „Všechny předchozí stopy byly vždy nadzvukové rychlosti.“
„Tak co tahle věc, sakra, dělá?“
„Nevíme, pane,“ odpověděl technik. „Jen ... no, přibližně takovou rychlostí létají cestovní linky.“
„Philips vzhlédl od papíru. „Takže je to zatracené linkové letadlo?“
„Ne, pane, to není,“ pokračoval technik, „ale ... no, může to být nějaký druh stínu nebo ozvěny. Zabýváme se tu věcmi přesně na hranici možností našeho vybavení“
„Takže vůbec nemusí souviset s našimi nezvanými hosty?“ zeptal se Philips.
„To bych rád věděl, pane,“ odpověděl. „Opravdu bych to rád věděl.“
„Já taky,“ pronesl Philips a odhodil papír stranou. „Kdyby tak někdo věděl, co mají ty věci za lubem!“