„Ne?“ Schaefer ho pustil; kapitán natáhl ruce a v neúspěšném pokusu o udržení rovnováhy vysypal další šuplík, načež se rozplácl na hromadě složek.
„Můžete ho kontaktovat?“
„Už ne,“ řekl McComb. „Měl jsem telefonní číslo, ale bylo odpojeno.“
„Takže vám nevěří. Chytrý muž,“ pronesl Schaefer. „Asi budu muset zkusit něco jiného.“
Vypochodoval z kanceláře, než se McComb mohl pohnout, aby ho zastavil - ne, že by kapitán mel něco takového v úmyslu.
Pochodoval dál kanceláří detektivů.
Rasche vyskočil a následoval ho.
Na chodníku před budovou se Schaefer otočil a všiml si ho.
„Dobře,“ prohlásil. „Alespoň ušetřím za taxík.“
Rasche se chtěl zeptat, co se stalo u McComba a jestli ještě mají práci, ale výraz na Schaeferově tváři ho od toho odradil; raději šel pro auto.
Nakonec si mohou promluvit po cestě.
Za okamžik zastavil u chodníku; Schaefer nastoupil, zabouchl za sebou dveře a prohlásil: „Kennedy,“
„Kennedy?“ Rasche se na něj překvapeně podíval. „Kriste, Schaefe, chceš říct, že to má něco společného s atentátem? Bylo to přece jen CIA? Vždycky jsem si myslel, že je to jen další bláznivá teorie o spiknutí-“
„Kennedyho letiště“ řekl Schaefer.
„Ach,“ vydechl Rasche. Zařadil rychlost a vmísil se do provozu směrem na Queens. Byl příliš vyveden z míry, než aby něco říkal. Jeli po Williamsburg Bridge, když se zeptal: „Tak co McComb říkal?“
„Nic,“ prohlásil Schaefer a dál se díval z okna.
„Nevyhodil nás?“
Schaefer pokrčil rameny. „Tebe ne.“
Vjeli na Brooklyn-Queens Expressway.
„Takže jedeš na letiště?“ zeptal se Rasche.
Schaefer se neobtěžoval s odpovědí.
„Bez zavazadel?“
„V zavazadlovém prostoru. Vozím tam kufr.“
Rasche se ušklíbl. Byli v Schaeferově autě a tohle mu bylo podobné - vždy připraven na katastrofu.