„To je pravda. Takhle domů nemůžeš...“ souhlasil Rasche nejistě.
„Tak můžu zůstat, nebo ne?“
„Samozřejmě, že můžeš, Schaefe, ale co chceš dělat za věci? Chci říct, že nejsi ve stavu, abys..“
„Najdu toho hnusnýho zkurvysyna, co udělal...“ přerušil ho Schaefer, načež ho znovu přepadl záchvat kašle. Rasche opět trpělivě čekal, než se uklidní.
„Najdu ho,“ prohlásil Schaefer, „a budu ho kopat do ty jeho hnusný prdele celou cestu odtud až do Jersey,“
Ve dveřích z kuchyně se objevila Shari a v ruce držela hrnek. „Já...já...udělala jsem ti trochu čaje, Schaefe. Já...“ Schaefer se již posadil, aby trochu zastavil kašel a vzal si šálek.
„Díky, Shari“ prohlásil.
Z chodby se ozval hlas.
„Ty jo, podívej se na jeho krk!“ řekl chlapec. „Je celej od krve!“
„Bezva!“ odpověděl mu druhý hlas.
Rasche vzhlédl a spatřil ve dveřích své dva syny zírající na Schaefera.
Měli pravdu; z té věci na Schaeferově krku opět prýštila čerstvá krev. Pravděpodobně to způsobil záchvat kašle.
„Prosím, miláčku,“ řekl Rasche, „mohla bys odvést kluky pryč?“
Shari ho poslechla a odvlekla dvojici do kuchyně na snídani.
Když byli pryč, zeptal se Rasche Schaefera: „Co ta věc na tvém krku? Musíme ji dostat pryč, než tě zabije.“
„Myslím, že tam není proto, aby mě zabila,“ odpověděl Schaefer. „Alespoň prozatím.“
„A proč?“
„Myslím, že mě označkovali,“ prohlásil Schaefere. „Asi chtějí vědět, kde jsem.“ Ušklíbl se, zakašlal a kysele pokračoval: „Myslím, že se tomu bastardovi líbím,“