Ale musel to být někdo z nich;

kdo jiný?
Možná to byla stráž, kterou tam nechali federálové, ale proč by stráž vyhazovala Schaefera z okna?
Když jsme u toho, kdo, sakra, dokázal vyhodit Schaefera z okna? V každém případě, napadlo Rascheho, jestli nechce vidět svého partnera rozplácnutého na chodníku, musí okamžitě něco udělat. Nebyla to zrovna Chryslerova budova, ale pět podlaží dokázalo člověka zabít velmi spolehlivě.
Schaefer se v pádu zachytil starého drátu, který přetínal ulici ve výši třetího patra. Rasche sledoval, jak se ho chytil, ale nedokázal se udržet - starý telefonní kabel, napadlo Rascheho. Budova byla tak stará, že zpočátku nebyla linka vedena pod zemí a nikdo se nenamáhal odstranit staré vedení.
Již v okamžiku, kdy viděl, jak Schaefer sahá po kabelu, byl Rasche v pohybu a v obou rukou měl pytle s odpadky; hodil je pod Schaefera a sahal po dalších. V duchu děkoval Bohu za poslední stávku popelářů.
Když Schaefer dopadl, měl v rukou třetí pár, ale ten již nestačil použít.
Černý igelit explodoval a po ulici se rozlétly zpola shnilé zbytky; Schaefer narazil skrz odpadky na chodník.
Rasche upustil pytle a rozběhl se k Schaeferovi. „Ježíši, Schaefe, jsi v pořádku?“
Schaefer zřetelně nebyl v pořádku, ale dýchal -tak trochu - a byl při vědomí.
„Je mi skvěle,“ zasípal a s každým slovem prskal krev.
Ale Rasche tam už nebyl, aby se s ním hádal; rozběhl se k vysílačce v Schaeferově autě.
Za dvě minuty byl zpátky a skláněl se k němu. Schaefer byl v bezvědomí, ale Rasche na něj stejně mluvil: „Vydrž, sanitka je na cestě. Vydrž.“ Nervózně se rozhlédl, a když se podíval zpět, měl Schaefer již opět oči široce otevřené.
„Uklouzl jsem,“ prohlásil. „Na banánové slupce.“ Vykašlal chuchvalec krve. „Slyšíš mě? Nikdo tam nebyl. Uklouzl jsem. Byla to nehoda!“
Rasche přikývl.