Ničeho si nevšiml - ale to mohlo být špatným osvětlením.
Dobrý lovec používá kamufláž. Od kořisti se neočekává, že ho spatří.
A tito lovci mohou být vybaveni dokonalou kamufláží.
Začal se znovu otáčet - a najednou to tady bylo, na délku paže.
Schaefer věděl, že to je ten zabiják, nebo alespoň jeden ze zabijáků a že si nemůže dovolit žádnou chybu. Popadl svůj automat, vytáhl ho z pouzdra a prohlásil: „Napadalo mě, že se tu ukážeš. Cítil jsem tě. Nemůžu říct, že bys na mě udělal velkej dojem.“
Mluvil, aby odvedl jeho pozornost, ale to se mu nepovedlo; byl v půlce slova, s pistolí zpola připravenou ke střelbě, když ho udeřila do úst velká žlutavá pěst a odhodila dozadu.
Pistole odlétla pryč a Schaeferova ústa se naplnila krví; dolní zuby na jedné straně mu najednou připadaly nějak uvolněné. Z nosu mu vyrazila krev.
Dopadl na ruce a na kolena zády od té věci, která se nad ním teď tyčila, a její stín se tyčil na zdi.
„Šťastná rána,“ prohodil.
Nebyl to člověk. Stálo to na dvou nohách a tvarem se to víceméně člověku podobalo, ale bylo to příliš velké a rychlé. Když na zlomek sekundy zpola omámený klečel, spatřil jeho nohy v těžkých stříbrných sandálech, spatřil čtyři prsty s černými zahnutými drápy. Začal se otáčet a uviděl žlutošedé nohy, blýskavé kovové stehenní kryty a tělo pokryté černým brněním.
To byl ten lovec, o kterém Dutch mluvil, musel to být on - věc, která povraždila Dutchův oddíl.
Tyto vraždy neměly na svědomí žádné gangy -spáchala to tato obluda, tento lovec nebo co to bylo.
Ale na tom, co to je nebo jak to vypadá, nezáleželo; musí to dostat. Tento zabiják se vetřel do jeho města, do jeho území. Ta věc na něj zaútočila. Byla velká, silná a rychlá, srazila ho k zemi, ale on ji dostane.
Nemohl si dovolit jen tak si ji prohlížet. Ne, když byla tak rychlá.
Schaefer vyskočil na nohy a vykopl vší silou směrem k jejímu břichu - a kdyby tam nedokopl a trefil ji do rozkroku, nezlobil by se.