„A co mi, sakra, můžete říct? Neříkejte, že mi nemůžete říct vůbec nic. Philipsi - dejte mi něco''
Philips zaváhal. „Mají rádi horko, zatraceně,“ vypadal nesvůj. „Chtějí jen zábavu. Podívejte, nechtěje být a za dva, tři týdny budou pryč. Zahrávejte si s nimi a bůh ví, co se může stát.“ Znovu zaváhal a pak dodal: „A to je všechno. Stejně už jsem řekl příliš.“
Otočil se a vyrazil ke dveřím.
Schaefer stál. Ruce měl stale sevřené v pěsti a jen zíral.
Ve dveřích se Philips otočil.
„Věřte mi,“ zavolal, „musí to tak být.“
A byl pryč.
Rasche vstal; celou dobu neřekl jediné slovo. Ať se dělo cokoliv, bylo to jen mezi Philipsem a Schaeferem.
Téměř přeslechl Schaeferovo zamumlání: „Musí to tak být? Hovno musí.“