Sunday, July 15, 2007

Pro rodinu, kterou téměř nevídal.
Alespoň nějakou rodinu mel; na ledničce v horní části, kam se Shari se svými brožurami ještě nedostala, byl velkým žlutým magnetem připevněn snímek Rascheho a Schaefera pořízený u příležitosti dopadení zvlášť nebezpečného drogového dealera, který si říkal Errol G.
Rasche se na snímku usmíval tak široce, že jeho knír vypadal, jako by byl vzhůru nohama, ale Schaefer měl nasazenu svoji starou kamennou tvář, stál toporně a jeho výraz pocházel z hrobníkovy noční můry.
Podle toho, co Rasche věděl, tak Schaefer neměl rodinu a neměl ani žádné blízké přátele. Jednou se zmínil o bratrovi, ale Rasche se ho nevyptával a Schaefer mu sám nic neřekl. Měl pár známých, většinou od armády nebo policie, ale žádný z nich mu nebyl zvlášť blízký -jistě ne bližší než Rasche.
A Rasche ani po šestiletém partnerství Schaefera nijak dobře neznal.
Co vlastně Schaefera pohánělo stále kupředu?
Žena to nebyla; Rasche viděl jednou Schaeferův byt a nebylo pochyb o tom, že Schaef žije sám. Žádná jiná lidská bytost by na takovém místě nežila - špinavý strop, popraskaná okna a zvuk televize z vedlejšího bytu odděleného jako papír tenkou zdí. Ale postel byla ustlána s vojenskou precizností s ohyby ostrými jako břitva, podlaha byla dokonale čistá a vše byla složeno a roztříděno. I zatracené kávové hrnky v kuchyňské lince byly otočeny uchem na stejnou stranu, Ježíši Kriste.
Tady nemohl žít nikdo kromě Schaefera.
Tak, co ho pohánělo? Proč se stal poldou? Mohl dostat práci kdekoliv - pro velkého, chytrého a drsného chlápka, který se nebál rány, se práce vždy našla. Tak proč byl stále na oddělení?
Nebylo to ani kvůli penzi; Schaefer se o peníze nikdy ani v nejmenším nestaral. Kdyby chtěl penzi, zůstal by v armádě a nehrnul by se k policii. Rasche slyšel, že Schaeferův přechod k policii se uskutečnil na jeho žádost.
Možná, že mu v armádě scházela skutečná akce.
Nebo ho poháněl spravedlivý hněv, možná? Zlost z toho, jak se lidé k sobě navzájem chovají? Mluvil o New Yorku jako o svém městě, ale Rasche si to nějak nedokázal představit jako jeho motivaci. Nemyslel si, že by ho Schaefer chtěl ochraňovat, spíš pro něj představovalo jeho území - místo, kterému vládl, a každý nově příchozí pro něj představoval výzvu.