Vlna veder pokračovala i v následujících dnech; horká přikrývka pokrývající město nejevila známky, že by se chtěla někam hnout.
Stejně tak nejevilo žádné známky pohybu vyšetřování masakru na rohu ulic Beekman a Water; alespoň podle Schaefera a Rascheho, kteří se ho neúčastnili. Byl jim zakázán přístup na místo činu a nikdo, s kým promluvili, nevěděl, kdo případ vyšetřuje. Obcházely zvěsti, že je do toho zapletena nějaká speciální vládní skupina.
Schaefer neskrýval, že se mu to pranic nelíbí.
„Podívej, není jistý, že to chtějí ututlat“ upozornil ho Rasche. „Nic o tom nevíme, možná už to celý vyšetřili. I federálové občas něco vyřeší.“
„A odkdy je tohle jejich případ?“
„Od chvíle, kdy to řekli,“ odpověděl Rasche. „Nech to plavat, Schaefe.“
„Tohle město jim nepatří,“ stál si na svém Schaefer.
„Ale tobě taky ne.“
„Když nějakej psychopat zmasakruje lotry, který jsem se snažil poslední tři roky zabásnout.
„Už nejsi na protidrogovým, Schaefe.“
„Ty myslíš, že tím to pro mě skončilo?“
„Tím myslím, že to není náš problém.“
Schaefera to viditelně nepřesvědčilo, ale dál už se nehádal.
Nebyl to jejich problém. Federálové jim to sebrali a obyčejní newyorští detektivové z oddělení vražd nebyli vítáni.
Rasche z toho také neměl velkou radost; ale jednu věc věděl, když se stalo něco tak strašného a krvavého a poldové se na to hned nevrhli, pravděpodobně se to bude opakovat.
Při představě další scény podobné té v pátém patře se Raschemu zvedal žaludek a musel uznat, že zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se federálové chtěli přetrhnout. Žádní agenti neprocházeli policejní záznamy ani nevyslýchali policisty hlídkující v místech zločinu. Vlastně ještě nepromluvili ani s nikým z vražd, ani z narkotik.
Napadlo ho, že zavolá do novin. Možná anonymní telefonát do Newsday, jen aby trochu postrčil federály - ale Rasche novináře nesnášel skoro stejně jako své přirozené nepřátele - federály. A Rasche se Schaeferem se také nenudili, měli spoustu práce.
Například den po masakru jeden turista z Missouri špatně zatočil a místo převozu na Liberty Island se ocitl na lodi na Staten Island, popadl ho amok a zajal tři spolucestující jako rukojmí; jeden z rukojmích pořezal druhého a Rasche se Schaeferem to museli vše uklidit.
Rasche strávil večer posloucháním hádky právníků, jestli může být turista obviněn ze spoluviny na pokusu o vraždu, zatímco Schaefer se snažil dovolat jeho rodině v Missouri a propracovával se bludištěm jeho bratranců a přátel.
Den poté přišla velká akce, když se něco zvrtlo při komplikovaném obchodu mezi jamajskými drogovými dealery, somálskými obchodníky se zbraněmi a srbskými teroristy v TriBeCa. Jamajčané se rozhodli nechat si vše pro sebe. Když usedl prach a většina účastníků byla odvezena do vězení nebo do márnice, pomáhal Rasche odvézt plný náklaďák zabavených zbraní do policejní laboratoře na West Twentieth.
Některé z věcí Rasche ani nepoznal. Staré automatické zbraně a granátomety poznal - i když netušil, na co je Jamajčané potřebovali - ale část kontra-bandu se spíše než zbraním podobala náhradním dílům do tryskových letadel.