Schaefer měl stejnou tvrdohlavou náturu jako Dutch, o tom nebylo pochyb.
„Tohle je neoficiální schůzka,“ prohlásil. „Nikdy se neuskutečnila. Rozumíte?“
Schaefer neodpověděl; jeho výraz prozrazoval, že chce odpovědna svoji otázku a na nějakou oficialitu zvysoka kašle.
„Já tu nejsem. Nic vám neříkám. Nikdy jste mě neviděli a tak dál,“ řekl Philips. „Ale kvůli Dutchovi vám tolik dlužím. Nechtě to být, synu. Držte se od toho dál. Zapomeňte na to.“
„To nejde,“ prohlásil Schaefer. „Vy jste viděl tu střelnici. Byli to poldové. To byli mí lidé.“
„Musíte to nechat být,“ odpověděl Philips. Sáhl po čepici. „Musíte, rozumíte?“
Neodvážil se zůstat již ani vteřinu; kdyby zůstal, něco by jim vyzradil.
Byl v pokušení Schaeferovi vše říct, ale neodvážil se.
A tak musel odejít a to rychle. Nevěřil, že by vydržel, kdyby zůstal - a nevěřil ani Schaeferovi. Četl něco o jeho kouscích.
Schaefer studoval Philipse. „Vy už víte, kdo jsou ti zabijáci, že ano? Víte, kdo stojí za těmi masakry. Přiletěl jste do New Yorku je prozkoumat a možná je ututlat, že ano? A znáte Dutche, pracoval pro vás -nějak s tím souvisí? Ti zabijáci jsou nějak spojeni s Dutchem?“ Začal se zvedat. „Kdo, k čertu, jsou?“
Philips již stál a urovnával si čepici. Neodpověděl.
„Kdo jsou?“ dožadoval se Schaefer. Stál se zaťatými pěstmi v bocích a tyčil se nad Philipsem. „Co to, sakra, dělají? Co pohledávají v New Yorku?“
Philips zavrtěl hlavou. „Nemohu vám nic říct, Schaefere. Zapomeňte na to.“
„Proč teď?“ pokračoval Schaefer. „Dutch zmizel už před léty - proč vraždí teď? Kdo zabíjí poldy i zločince? Co je zabíjí?“ Začal natahovat ruce k Philipsovi.
Generál ustoupil z jeho dosahu.
„To vám nemohu říct,“ opakoval.