Kdyby někdo zvedl muže nad hlavu jako zápasník a hodil ho proti zdi...
Ne. Ty otvory procházely přímo skrz zeď. Kdybyste to udělali s lidskou hlavou, byla by z ní po vytažení krvavá kaše a dotyčný by byl mrtvý. A těla, ať již byla jakkoliv poničená, taková poranění neměla -Schaeferovi se, ještě než je McComb ztopil, podařilo přečíst pitevní zprávy.
Nějaký druh zbraně? Něco jako palcát?
Ne. Tomu ty otvory neodpovídaly. Ne tady to...
Schaefer vyšel do chodby a vstoupil do vedlejší místnosti, kam vedly díry, a podíval se na ně.
Pak se otočil a pohlédl na vzdálenější zeď.
Tam byl další otvor; když se koukal z druhé strany, tak se mu zdálo, že něco podobného zahlédl.
Ano, byly v jedné linii - ale druhý menší otvor byl v menší výšce. To znamenalo, že to, co je udělalo, mířilo k zemi.
Schaefer se vrátil do větší místnosti, kde se odehrál masakr. Podíval se otvorem, posoudil úhel, odhadl místo, kde zabiják stál, pokusil se přibližně určit jeho výšku.
Vypadalo to, že ten zkurvysyn musel mít kanón připevněný na klobouku a pak musel všechny dělové koule pečlivě posbírat.
Nebo je má McComb někde schované? To bylo klidně možné.
Vztáhl ruku a dotkl se okraje otvoru.
Byl ožehlý. Nebyl to jen střelný prach nebo saze; cokoliv prorazilo díru, spálilo dalších půl palce zdiva kolem ní. Muselo to být něco skutečně horkého. Kulka ani dělová koule by to nedokázala.
Nějaká hořlavina?
Ale proč pak celá budova ještě stála?
Tohle bylo něco jiného; něco podivného.
Schaefer si vzpomněl na poslední rozhovor s Dutchem, vzpomněl si na některé věci, které mu Dutch řekl a o kterých se Raschemu v autě nezmínil. Dobrý lovec neměl zájem lovit nic tak hloupého jako obyčejnou zvěř.
Vzpomněl si, jak Dutch mluvil o zbraních, které by takový lovec mohl používat. Takové zbraně, pokud Schaefer věděl, na Zemi ještě neexistovaly. Myslel si, že Dutch jen opilecky blábolí.
Teď už si to nemyslel.
Pokud měli ti zabijáci zbraň, která dokázala dělat do stěn takové díry, mohli mít i další věci, o kterých Dutch mluvil - dokonalou kamufláž, která je činila prakticky neviditelnými, něco, co je chránilo před kulkami. Schaefer si uvědomil, proč se do toho vložila armáda nebo pro koho to Philips pracoval.
Stejně tak pociťoval i něco jiného - něco, co již cítil, co cítil již několik dnů, ale nikdy tak silně jako nyní. Cítil něco nedefinovatelně zlého, jako by se mu někdo dotýkal chlupů na krku.
Vzpomněl si, jak se ho Dutch zeptal, jestli si někdy představoval, jak se musí cítit lovená kořist. Teď si byl jistý, že to ví docela přesně.
Otočil se; místnost byla prázdná.
Podíval se otvorem, ale ve druhé místnosti také nikoho nespatřil.
Pomalu odstoupil od zdi, pomalu se otočil o celých 360 stupňů a skončil opět tváří ke zdi.