„Ale federálové...“
„Seru na federály.“ Schaefer vyšel k budově.
Dveře byly zamčené a zajištěné řetězy. Vedlo přes ně několik pruhů policejní pásky. Schaefer se na chvíli zastavil a s pěstmi v bok je pozoroval.
„Ti, kdo to udělali,“ prohlásil, „si zahrávali s mým městem, s mými lidmi a s poldy. A možná, možná i s mým bratrem.“ Napřáhl nohu. „Chci je.“
Tvrdě vykopl; řetěz praskl a zetlelé dřevo se rozletělo do všech stran.
Schaefer překročil zbytek dveří.
„Počkej venku,“ řekl Raschemu, aniž by se otočil. „Když po mně někdo půjde - zastřel ho.“
Rasche sledoval, jak Schaefer mizí ve stínech.
Jo, napadlo ho, konečně jsem ho viděl naštvaného.
Přál si, aby se to nestalo.

8
Schaefer nemámil čas prohledáváním dolních podlaží; namířil si to přímo do místnosti, kde před časem visela těla jako kusy hovězího masa.
Těla byla samozřejmě pryč, odvezena policisty nebo federály; stejně tak zbraně. Byla odstraněna i část trosek a část jich byla odsunuta stranou.
Ale krvavé skvrny tu zůstaly - alespoň některé. Již dávno nebyly rudé, samozřejmě - seschly do rezavé hnědi nebo práškovité černi.
Nikdo se nenamáhal s úklidem prázdných zásobníků; Schaefera napadlo, že jich tu bylo prostě příliš mnoho. Zůstaly tu i díry ve stěnách a ve stropě - a právě ty chtěl Schaefer dobře prozkoumat, alespoň pro začátek.
Většinou to byly samozřejmě otvory po kulkách -v průběhu boje pálily v místnosti automatické zbraně snad všemi směry.
Byly tu ale tři otvory, které tomu neodpovídaly. Všiml si jich hned, když sem poprvé přišel - zmínil se o nich McCombovi; nebyly správné.
Zaprvé, na otvory po kulkách byly příliš velké. Každý měl rozměry lidské hlavy.
Všechny byly asi ve výšce Schaeferových očí -uvědomil si, že pro většinu lidí, včetně členů gangu, kteří tu zemřeli, to bylo těsně nad hlavou. Nikdo nemohl rozdávat údery tak vysoko.