„Rozumím, chlape. Byla to náhoda.“ Teprve teď si všiml, že Schaefer něco svírá v jedné ruce, něco zvláštního. „Co to, sakra, je?“ zeptal se a vzal to do ruky.
Schaefer pustil masku a vydechl. „Sebral jsem ... tomu zkurvysynovi čepici..“
A znovu omdlel.
Rasche se na „čepici“ podíval.
Mohla to být maska nebo nějaký druh helmy. Dobře, ale v tom případě musela patřit obrovi. Byla vyrobena z kovu a měla hladký, matný povrch; uvnitř viděl Rasche nějaké přístroje. Po stranách vedly malé hadičky a na několika místech byly zvláštně tvarované úchyty. Otvory na oči nebyly průhledné, ale byly pokryté nějakým druhem různobarevných čoček.
Rasche si nedokázal představit, k čemu může být taková věc dobrá; podle jeho nejlepšího odhadu to mohl být nějaký druh hypermoderního nočního vidění, ale ani to se mu nezdálo příliš pravděpodobné.
Ať to bylo cokoliv, Schaefer by to v nemocnici jistě nedokázal uhlídat a Rasche si myslel, že pravděpodobně nechce, aby to odevzdal McCombovi a spol.
Pokud by to dostali federálové, nejspíš by to skončilo někde ve skladě hned vedle archy Úmluvy.
Rasche nevěděl, co to je nebo k čemu to je, ale myslel si, že by bylo k ničemu, aby to skončilo zamknuté někde v šuplíku. Zabalil masku do svého saka, a když za chvíli přijela sanitka, měl ji bezpečně schovanou pod rukou. Zůstala tam, i když Rasche sledoval lékaře, jak Schaefera poutají na nosítka a odnáší ho do sanitky.
Ani McCombovi se nebude chtít věřit, že Schaefer uklouzl a vypadl z okna, ale Schaefer řekl, že se to tak stalo, a Rasche se toho bude držet. Viděl výraz v Schaeferových očích. Viděl, jak Schaefer vypadal, když vběhl do budovy.
Ať se dělo cokoliv, Schaefer se rozhodl, že tomu přijde na kloub, a Rasche si byl jistý, že ho ani v nejmenším nezajímá, co na to říkají McComb, Philips nebo kdokoliv jiný - včetně Rascheho.