McComb by se ho mohl pokusit zastavit, ale Rasche věděl svoje. Když si Schaefer něco usmyslel, nikdo ho nedokázal zastavit. Ne, aniž by ho zabil, a to se ještě nikomu nepovedlo. To nejlepší, co jste mohli udělat, bylo pomoct mu, když to bylo ve vašich silách, a jinak se mu klidit z cesty.
Philips ho nemohl zastavit, McComb ho nemohl zastavit a to, co ho právě vyhodilo z pátého patra, ho také nemohlo zastavit. Ne, aniž by ho to zabilo.
Rasche si nemyslel, že by ho Philips nebo McComb byli ochotni kvůli té věci zabít; o tom, kdo byl v té budově, si již tak jistý nebyl.
Schoval masku, a když sanitka nastartovala, byl zase u Schaefera.
Posádka nechtěla činit žádné závěry ohledně Schaeferových vyhlídek. „Bez urážky,“ řekl jeden z nich, „ale nepotřebujeme žádné žaloby kvůli zanedbání péče. Jen děláme svou práci a nepouštíme si pusu na špacír.“ Nenechali ho jet s Schaeferem v sanitce a tak se, když s blikajícími světly odjeli, zamyšleně rozhlédl.
Mohl by jít do budovy a porozhlédnout se tam po té „slupce od banánu“, po které Schaefer uklouzl. To by znamenalo znovu jít do místnosti, kde Lamb a ostatní zemřeli, kde krev odkapávající z visících těl vykreslila spirály od spadané omítky - do místnosti, o které se mu zdály zlé sny.
Měl by se také poohlédnout po Schaeferově ztracené pistoli.
Rasche o sobě nerad přemýšlel jako o zbabělci; k čertu, věděl, že ve skutečnosti zbabělcem není. Ale stejně do té budovy sám nevkročí. Možná, kdyby zavolal nějakou pomoc - ale jak mohl žádat o pomoc, když jeho partner uklouzl po slupce a upadl?
Měl by něco udělat. Když vám zraní partnera, očekává se, že něco uděláte. Ale on prostě nemohl.
Kromě toho musel zjistit, jak na tom Schaefer je. Jak jsou jeho zranění vážná?
Zastavil se u telefonního automatu, aby zavolal Shari a řekl jí toho tolik, aby se zbytečně příliš nestrachovala, a pak vyrazil v Schaeferově autě do nemocnice.