„Musíme o něm získat více informací,“ prohlásil Schaefer. „Musíme najít Philipse. Ví toho mnohem víc, než nám řekl -je v tom nějak zamluvený. Věděl, že je ta věc ve městě. A skrývá i něco o Dutchovi. Ví o něm něco, co já ne. Cítím to.“
„Já cítím, že pokud tohle všechno nepovíme McCombovi, bude po nás.“ reagoval Rasche. „Podívej, Schaefe, netlačil jsem na tebe, protože vím, že máš své důvody, ale musím vědět, proti čemu stojíme. Já toho zabijáka tam nahoře neviděl, ty ano - musíš mít nějakou představu, co se to tady děje. Dobrá, takže je to nějaký druh superlovce - kdo ho poslal? Proč šel po tvém bratrovi? U koho si to rozházel? U mafie? U teroristů? U nějaké cizí vlády? U tělesné stráže Franka Sinatry?“
„Co když to nebyl nikdo z nich?“ řekl Schaefer. „Chceš pravdu, Rasche? Pravda je, že nevím. Může to být nějaké zdivočelé zmutované zvíře; může pocházet z jiné planety. Možná je v tom Philips namočený, protože je to nějaký nepovedený vojenský biologický projekt? Já prostě nevím''
Rasche začal klást další otázku, ale pak se zarazil. Jestli to Schaefer nevěděl, další otázky byly zbytečné.
V policejní budově nemuseli McComba vůbec shánět. Jakmile vešli, spatřil je a vyřítil se na ně se zaťatými pěstmi.
„Tady jste!“ zavyl. „Že jste se vůbec uráčili přijít !“
„Mohl jste zavolat-“ začal Rasche. „Měl jste zůstat v té zatracené nemocnici, kam patříte, Schaefere! Já vás varoval! Šéf mi šlape na paty a je mu divné, proč se jeden z mých detektivů procházel kolem místa činu uzavřeného federály!“
„Nechtě to být, McCombe,“ přerušil ho Schaefer.
„Snad kapitáne McCombe, detektive,“ zavrčel McComb. „Do mé kanceláře. Okamžitě.“