Schaefer, přemítal Rasche, je opravdu tvrdý chlapík.
Kdyby mě takhle zmlátili a pak ještě vyhodili z pátého patra, uvažoval, strávil bych další dny srkáním kuřecí polévky a sledováním opakování Lodě lásky.
Schaefer jen toužil vrátit se do akce.
Oba prospali většinu dne a večer ještě odpočívali; Rasche dojel do nemocnice a přemluvil sestru, aby mu vydala Schaeferovo oblečení a peněženku, zastavil se v jeho bytě pro nové šaty a pak se snažil získat souvislou představu o tom, co se předcházející den Schaeferovi přihodilo. Diskutovali o tom, co je to, odkud to přišlo a co to chce - vše to byly samozřejmě jen jejich dohady, ale Schaefer se mohl opírat o svůj poslední rozhovor s Dutchem.
Myslel si, že ta věc je lovec. Ten, o kterém mluvil Dutch - pravděpodobně přímo ten, s kterým se Dutch setkal; vždyť, kolik jich mohlo být?
Schaefer řekl Raschemu, že to nebyl člověk, ale uznal, že si ho nestačil důkladně prohlédnout. Byl s ním jen několik sekund ve špatně osvětlené místnosti; Rasche to nekomentoval.
Ale Dutch na něj narazil ve Střední Americe a teď byl v New Yorku.
No, měl sedm nebo osm let, aby našel cestu na sever. Možná již dostal Dutche a teď šel po jeho rodině. Nebo se možná Dutchevi podařilo uniknout a ten zabiják si s ním Schaefera spletl.
V každém případě se Schaefer domníval, že si s ním pohrává, že s ním hraje hru na kočku a myš. Zabil Schaeferovu přirozenou kořist v budově ve městě, jeho spojence na policejní střelnici a teď si ho označil.
Schaefer se domníval, že ho z té budovy nevyhodil úmyslně; byla to skutečně nehoda. Neobtěžoval se dojít si pro něj dolů, protože chtěl, aby hra ještě pokračovala, a nechtěl ho zabít, když byl bezmocný.
Chtěl se bavit při honu na něj.
Vše to byly jen dohady a slova, ale to bylo vše, co Schaefer a Rasche dokázali první večer.
Ale dalšího rána vstali časně a vyrazili Schaeferovým autem na Manhattan.
Zatímco se Rasche proplétal hustým newyorským provozem, Schaefer plánoval další postup. „Nemůžeme tomu zabijákovi ponechat veškerou iniciativu,“ řekl Schaefer. „Musíme ho vystopovat a dostat ho, když bude nepřipravený.“
„A jak to, sakra, asi máme udělat?“ zeptal se Rasche.