„Philips říkal, že milují horko - a ve Střední Americe je větší horko než v pekle. Možná tam mají něco jako domov.“ Další skrčený prst.
„To je to dost slabé, Schaefe“
„A nakonec,“ pokračoval Schaefer, „proč se Carr s Lambem setkali v té budově? Možná, že mezi sebou plánovali uzavřít mír. A proč? Protože měli společného nepřítele. A to koho? Mohl to být kartel Cali nebo La Costa. Chtěli začít tam, kde skončili hoši z Medelínu. Carr a Lamb chtěli odříznout Kolumbijce a těm se to nelíbilo. To je první motiv, který dává trochu smyslu. Kolumbijci dovážejí hodně svého kontrabandu ze Střední Ameriky - hlavně Cali. Možná tu existuje nějaká souvislost. Možná si toho zabijáka najali. Pokud ne, tak ho tam možná jen našli -nebo on našel je.“ Schaefer pozvedl zaťatou pěst.
„A možná, že je to jen shoda náhod!“
Schaefer pokrčil rameny. „Možná. Ale je to nejlepší možnost, kterou bez Philipse mám. Tam dole se před osmi lety stalo něco, co nějak souvisí s Dutchovou misí, vraždami, Philipsem, tou věcí v budově -se vším. To jediné mi dává smysl“
„Mne to žádný smysl nedává,“ protestoval Rasche. „Ten zabiják teď není ve Střední Americe. Je tady v New Yorku!“
„Jo,“ vyprskl Schaefer, „ale kde? Tohle je velké město, Rasche - to víš stejně dobře jako já. Jestli chceme tu věc najít, potřebujeme nějakou stopu“
„A ty si myslíš, že nějakou najdeš ve zkurvené Střední Americe?“
Schaefer neodpověděl. Byli v půlce Van Wyck Expressway, když se Rasche opět ozval. „Když jsme ještě pracovali na narkotikách, dostali jsme pár velkých zvířat - i pár Kolumbijců. Jestli se dostaneš některému z našich companeros do rukou, seškrábou ti opálení břitvou.“
„Seru na ně,“ odpověděl Schaefer.
Teď byla řada na Raschi, aby neodpovídal; dojel k letišti a hledal vhodný terminál.
Nakonec se rozhodl, že American Airlines postačí.
„Jak to budeš platit?“ zeptal se, když hledal místo na zaparkování. „Myslíš, že ti McComb odsouhlasí fond oddělení?“
„To určitě,“ prohlásil Schaefer. „Mám s sebou kreditky. Napíšu to na plastik a o placení se budu starat, až přijde účet.“