„Ano, pane“
Spojení bylo přerušeno.
Míč byl na Philipsově půlce.
Na řadě byla zpráva radistů.
Něco opustilo New York - a tentokrát nikoliv rychlostí ubohých šesti set mil za hodinu; pohybovalo se to tak rychle, že to radar ztratil téměř okamžitě.
Mířilo to na jih. „Byli to všichni?“ zeptal se Philips.
„Ne,“ zazněla jednoznačná odpověď. „Ne, většina jich zůstala v New Yorku“
Město jako rukojmí, napadlo Philipse.
Možná by mohl být plnohodnotným soupeřem. Možná najde něco na výměnu, něco, co nabídne za New York.
Mimozemšťané nikdy nechtěli komunikovat a oni nikdy neměli prostředky, jak je k tomu donutit, ale to se možná, jenom možná, změnilo. Možná tam v džungli leží něco, co ti bastardi chtějí natolik, že kvůli tomu budou ochotni mluvit.
A když je donutí mluvit, možná je dostane pryč z New Yorku, dál od amerických měst. Možná by mohl získat i nějaká jejich zařízení.
Může to být katastrofa, mohou se vrhnout do odvetného útoku - nebo to může být ta největší příležitost, kterou lidstvo kdy mělo.
„Připravte oddíl,“ vyštěkl. „Vrtulníky. Musíme vyzvednout jednu věc“ Zlověstně se usmál a sáhl po další cigaretě.
„Možná dvě,“ dodal, zatímco si ji zapaloval.
Pak vzal mikrofon, aby dal Devítce nové instrukce.