Ani neviděl, co ho zasáhlo.
Nechápal to; jak mohl i v takové tmě nevidět něco tak velkého, když to bylo tak blízko, že ho to mohlo zasáhnout? Uši byly stále mimo provoz, ale zrak měl v pořádku, nebo ne?
Ale on to neviděl-jen ho něco udeřilo do hrudníku a padl na záda. Zbraně odletěly pryč.
Měl dostatek sebekontroly, aby dopadl do kotoulu. Rychle vstal s granátem v ruce.
Něco se v měsíčním světle slabě zamihotalo. Schaefer vytrhl pojistku, ale pak se zarazil a snažil se spatřit svůj cíl.
Nebyla to ta příšera se žlutou kůží, s kterou bojoval v New Yorku; tu by z takové blízkosti viděl. Místo toho tam bylo něco černozeleného a na vzdálenost pouhých několika yardů obtížně rozeznatelného....
Kamufláž. Zatraceně dokonalá kamufláž. Byla to stejná příšera. Velikost odpovídala.
Hodil granát.
Věc se s předstihem vrhla stranou - ve skutečnosti ji neviděl, ale zahlédl téměř neznatelný náznak pohybu jako stéblo trávy ve větru. Uhýbání před granáty mu jde dobře, pomyslel si Schaefer, když se tiskl k zemi a zakrýval si oči, aby jej záblesk neoslepil.
Ta trocha sluchu, která se mu vrátila, byla zase pryč a zvonění v uších vydalo za celý orchestr. Schaefera pokropily úlomky kůry a kusy zeminy.
V okamžiku, kdy přestaly padat úlomky, zvedl Schaefer hlavu a rychle se rozhlédl po džungli. Ten bastard utíkal tamtím směrem...
Deset stop od něj se blížilo tmou modré jiskření; elektrické záblesky obklopovaly temnou siluetu, celá věc blikala jako televize při bouřce, chvíli byl vidět černozelený obraz džungle, chvíli něco jiného.
Přibližovalo se to.
Pak se jednou zablesklo, mihotání zmizelo a příšera z New Yorku stála před ním a shlížela k němu.