Po prvním dni ve městě, kdy se jen strachoval o Shari a o chlapce, si Rasche uvědomil, že v bytě nevydrží ani o chvíli déle.
Na záznamníku nebyly žádné vzkazy; na oddělení pro něj také nikdo nic nezanechal.
Takže žádná zpráva od Schaefera.
Zavolal Shariině matce - pro jistotu z automatu -a ta mu oznámila, že je vše v pořádku. Shari byla s chlapci v bezpečí v Elmiře.
Rasche promluvil se svou ženou a hlas jejího hlasu působil jako balzám na duši. Ubezpečil ji, že i v New Yorku je vše v pořádku. Ale nemohl mluvit dlouho - jeho zásoba drobných nebyla bezedná a nechtěl použít telefonní kartu, protože ta šla vysledovat.
Jel domů a po dni to tam již nemohl vydržet; zavolal na oddělení a oznámil jim, že přerušuje dovolenou a příští den se vrací do práce.
McComb vrčel; bylo jasné, že by ho raději již nikdy neviděl, a on mu to nemohl vyčítat.
Pak Rasche zajel do policejní budovy, vyzvedl si přenosnou policejní vysílačku a zbytek večera ji montoval do dodávky, jen pro případ.
První ráno v práci pro něj bylo rozčarováním -během jeho absence se nahromadila spousta formulářů, ale on se na ně nedokázal soustředit. Stále myslel na Shari, hodiny vzdálené na severu v Elmiře, musel vzpomínat na houpající se stažená těla na Beekman Street a v suterénu na Twentieth a stále jej pronásledovala noční můra, ve které visela Shari hlavou dolů, měla staženou kůži a její krev pomalu vykreslovala kruhy na podlahu domu její matky.
Netušil, kde by mohl Schaefer být nebo co se mu mohlo stát.
Schaeferův bratr mluvil o nějakém zvláštním lovci - ale co tím myslel? V čem se lišil od obyčejného zabijáka? Proč ten lovec stahoval své oběti?
Stahoval své oběti pokaždé?
A kolik jich ve skutečnosti již jde? Věděl Rasche o všech nebo byly nějaké vraždy, které se federálům podařilo ututlat?
Na cestě z oběda ho na chodbě zastavil důstojník Brownlow. „Promiňte, pane,“ ozval se a zatahal Rascheho za rukáv. „Jste detektiv Rasche?“