McComb na první zaklepání neodpověděl, ale Rasche věděl, že je stále v kanceláři, že domů ještě neodešel. Vytrvale bušil do dveří a nakonec mu kapitán otevřel.
„Co, sakra, je?“ vyjel na něj.
„Kapitáne, musím s vámi mluvit,“ řekl Rasche. „Hned. Uvnitř.“
McComb si ho chvíli prohlížel a nakonec řekl: „Dobrá, máte jednu minutu. A to kafe zahoďte - nechci žádné skvrny na novém koberci.“ Rasche hodil šálek do nejbližšího koše - stejně ho ve skutečnosti nechtěl vypít. Vstoupil do McCombovy kanceláře a masku držel v obou rukou před sebou jako nějakou oběť.
„Jestli jste se přišel přimluvit za svého partnera, Rasche, můžete si to ušetřit,“ řekl McComb, když zavřel dveře. „Zpozdil jste se o pár dní. Zahájil jsem disciplinární řízení a podal požadavek na jeho propuštění, jakmile opustil tuto místnost - a kam, k čertu, vlastně zmizel? Chcete se podívat, co udělal s mým telefonem?“ Ukázal k přístroji, ale Rasche se na něj ani nepodíval. „Nedotýkejte se ho, je to důkaz..,“
„Vím, že jsme mívali problémy, kapitáne,“ začal Rasche. „Ale tohle je velké“
McComb se zarazil a sledoval Rascheho.
„Venku ... venku něco je,“ vykoktal Rasche. Nemohl se přimět, aby řekl přímo, že to jsou kosmické koráby - když si sám o sobě myslel, že by mohl bláznit, co by si pak myslel McComb? McComb již měl kvůli tomu, že se Rasche dal dohromady s Schaeferem, podezření, že je šílený.
Zvedl masku. „Tohle Schaefer strhl té věci, kterou potkal na místě prvního masakru, na Beekman Street,“ řekl. „My...“
„Zadržte.“ McComb pozvedl ruku. „Chcete říct, že jste zadržovali důkazy?“
Rasche chvíli na McComba zíral a pak to vzdal. On mluvil o celých světech a McComb tu vytahoval právní detaily.
Uhodil maskou do kapitánova stolu. „Budete mě poslouchat?“ zařval. „Tam venku čekají tucty, možná stovky těch věcí - stačí se jen podívat-“ „Na nic se dívat nebudu“ zavyl McComb, „kromě vašeho zadku v cele předběžného zadržení! Sakra, na to dojedete stejně jako Schaefer! Průnik na zapečetěné místo zločinu, zadržování důkazů, lhaní v podepsaném hlášení.. ,“
„Stačí,“ zařval Rasche a popadl helmu. „Stačí, jdu si popovídat se šéfem!“
Vyrazil z McCombovy kanceláře.
„Hej, Rasche, vy nikam nepůjdete“ křičel za ním McComb.