Tedy

dnes ráno, opakoval si utkvěle. Proto byla Lucy tak zaražená, tak... bůh ví... Když přišel v poledne domů, hrála na klavír; poslou¬chal ve vedlejším pokoji, a nikdy dosud mu ne¬připadlo, že by byly na světě věci tak hrozné, rozryvné, uchvácené, jaké slyšel jásati a vzly¬kati v její hudbě. K obědu přišla bledá, s očima palčivě rozžatýma, a skoro nejedla; nemluvili mnoho, jako vůbec v poslední době neměl jí co říci, příliš zaujat továrním zápasem, o kterém ona ani nevěděla.