„Co si přejete?“ řekl netázavým tónem úřed¬níka.
Těžkopádný muž se zachvěl a dostal ze sebe „Já ... já ... totiž Tylda... posílá nějaké do¬kumenty... které jste si přál...“ a jal se zimničně hledati po kapsách.
„Naprosto nepřál,“ odkývl Jiří rukou. Na¬stala mučivá pausa.
„Tylda vám psala... švakře...“ začal ne¬šťastný továrník, rudna ještě více, „že náš zá¬vod, zkrátka, kdybyste se chtěl účastnit...“
Jiří ho úmyslně nechával tonouti.
„Totiž... věc není tak špatná, a kdybyste se účastnil, zkrátka, náš obor má budoucnost a... jako společník...“
Dveře se tiše otevřely a v nich stála Růžena. Zkameněla, když uviděla Tyldina muže.
„Co je ?“ zeptal se Jiří ostře: „Jirko,“ vydechla Růžena.
„Mám návštěvu,“ odbyl Jiří a obrátil se k svému hosti. „Prosím.“
Růžena se nehýbala.