SUROVEC

Účtárna, zářící dvaceti žárovkami jako ope¬rační sál, drnčela a otřásala se lomozem továr¬ny; ale že už táhlo na šestou, úředníci vstávali a umývali si ruce: Tu zachrčel domácí telefon; účetní zvedl sluchátko a slyšel jediné slovo Bliss. Zavěsiv sluchátko, mrkl na mladého muže, který, opřen o pokladnu, svítě zlatými plombami, žvanil se dvěma, písařkami. Mladý muž ukázal všechny zuby, zahodil cigaretu a odešel.
Bera skokem tři schody, vyběhl do prvního patra. V předsíni nikdo. Bliss přešlapoval, za¬kašlal a pak pronikl dvojitými dveřmi do pra¬covny Pelikánovy. Viděl ředitele továrny stát u Pelikánova stolu, jako stojí voják u raportu. „Pardon,“ zavrčel honem a stáhl se nazpět. „Zůstat,“ letělo za ním. Ředitel v křečovitém tiku mžikal polovičkou obličeje, rozčilen samou pozorností; Pelikán psal a kousaje do doutníku, mluvil při tom trhaně a koutkem. Najednou hodil perem a řekl: „Zítra ohlásíte výluku.“
„To znamená stávku,“ poznamenal ředitel zasmušile.
Pelikán pokrčil rameny.