Tykal.

„ Pak ještě řekl: ‚Zítra na shledanou.‘ Bylo to v jedenáct ráno.“
„Děkuju.“ Pero znovu zašustilo po papíře. Bliss se obrá¬til; usmíval se přivřenýma očima jako dříve.
„Podívám se do Švédska,“ povídal, ceně zuby, „ocelárny tam mají něco nového.“
„Šťastnou cestu,“ odpověděl Pelikán a podal mu šek; a protože bylo zřejmo, že chce ještě pracovat, Bliss se potichu vytratil. Avšak nyní je ticho v pracovně, jako by Pelikán zkameněl; dole pod okny dupá čekající, zkřehlý šofér; ně¬jaké hlasy mrznou . na dvoře. Pří jemným zvon¬kem bije v kovových hodinách sedm. Pelikán zavírá stůl, chápe se telefonu a volá číslo svého bytu.
„Je paní doma ?“
„Ano,“ odpovídá telefon. „Mám ji zavolat?“ „Ne,“ a pověsiv telefon, usedl.