Půjdeš, protože

„- - protože se ti chce omluvit; tuze tě prosí, abys přišel, aby ti vy slovil svou lítost a - - důvěru. A svou vឬnost,“ vzpomínal Vojtěch honem na slova pře¬dem přichystané.
„Proč jsi tam chodil ?“ mluvil Karel s jakousi tíhou. „Vždyť je to zbytečné, nechci to a - chci mít pokoj, Vojto. Mně je tak lépe. Nech mne už, prosím tě. Mně jde teď o věci nesmírně vឬnější...“
Bylo neladné ticho, Vojtěch si v zoufalství hryzl nehty. „A co tedy, řekni, budeš opravdu dělat ?“ ptal se konečně.
„Nevím,“ řekl Karel s nechutí a jal se pře¬cházeti po pokoji.
Někdo zazvonil. Byl to šofér. „Pan ministr posílá svůj vůz pro pana radu,“ hlásil ve dve¬řích.
Karel sebou trhl; podezřívavě pátral v očích bratrových, není-li to snad smluvená. hra; viděl však jen naivní překvapení.