Ale když večer

čekal ve vysoké, sychravé ná¬dražní síni na zpožděný vlak, přepadl jej širší stesk: stesk špíny a bídy, kterou viděl kolem, únava lidí, kteří čekali nadarmo. Stěží našel svou drobnou, útlou sestru v hrnoucím se davu; měla ulekané oči a vlekla těžký kufřík, i bylo mu rázem pochopiti, že se stalo něco vážného. Vsadil ji do drožky a vezl domů; teprve cestou si vzpomněl, že zapomněl pro ni vyhledat byt; ptal se jí, chce-li do hotelu, ale dostat z ní jen záchvat pláče. V takovém stavu ovšem s ní ne¬mohl nikam; i resignoval, vzal její nervosní, hubenou ruku do sté a potěšil se nesmírně, když konečně na něj pohlédla s úsměvem.