Ty to víš,

tichá noci, která nasloucháš dechu spících a stenání nemocných, neboť pozorně jsi naslouchala slabému, palčivému dechu dívky, jež dlouho plakala a nyní už nepláče; tys při¬ložila ucho k jejímu srdci a těžce jsi sevřela její hrdlo, uložené v rozcuchaném vlase. Tys slyšela nářek dušený v podušce a pak ticho ještě hroznější.
Ty to víš, němá noci, která Jsi slyšela tich¬nout celý zámek, patro za patrem, ložnici za lož¬nicí, a která jsi horkými prsty zaškrtila milostný skřek ženy v zákoutí schodiště. Tys půjčila, ozvěnu krokům mladého muže, který, s vlasy mokrými koupelí, tichounce si hvízdaje, jde po¬slední spat po dlouhé zámecké chodbě.
Temná noci, tys viděla, jak dívka umdlená pláčem se zatřásla při zvuku těch mladých kroků. Tys viděla, jak vyskočila z postele jako vymrštěna slepou silou, odhodila vlasy s roz¬páleného čela a vrhajíc se ke dveřím, odemkla je a nechala pootevřeny.
Pak znovu na palčivém loži strnula v děsném čekání jako člověk, kterému již není pomoci.