Ano, byl to nový zivot. Jeho hrozné nevolnosti ho opustily, kdyz rychle polykal svuj obed, aby behal po nescíslných patrech, hledaje pokoj, kdyz se vracel urícen jako lovecký pes a blazený jako zenich, kdyz v noci hltal akta nadpocetné práce, az konecne usínal ubit a nadsen bohatým dnem. Nicméne musil se spokojit, ach, pokojem bez vyhlídky, sametovým a hnusným pokojem hrísne drahým, kde zatím ulozil Ruzenu. Nekdy ho sice uprostred práce prepadala mdlobná slabost, vícka se mu chvela, pot závrati zaléval mu celo náhle zsinalé; ale dovedl se prekonat, sevrel zuby a polozil celo na chladnou stolní desku, ríkaje si umínene unes! musís unést! vzdyt nezijes jen pro sebe! - Opravdu, okríval den za dnem. Byl to nový zivot.
Az jednou dostal necekanou návstevu. Prisla jeho druhá sestra, Tylda, vdaná nekde blízko za malého prumyslníka, kterému se nevedlo. Navstevovala ho vzdycky, kdyz prijela pro neco do Prahy, - delala obchodní cesty, starala se o vsechno; vzdy posedela s ocima sklopenýma a uhýbavýma a mluvila sporými, tichými slovy o svých trech detech a tisíci starostech, jako by na svete nebylo nic jiného. Dnes vsak se jí zdesil; dýchala tezce, stírala si stále pavuciny starosti a její prsty, znetvorené psaním a sitím, se dotýkaly jeho srdce drsnou soustrastí. Chvála bohu, vypravila ze sebe po cástech, deti jsou zdrave a hodné; ale dílna stojí, stroje uz nejsou k potrebe, práve na ne hledá kupce...
„A Ruzena je tady,“ rekla náhle polootázkou a marne se pokousela zvednout oci. Ku podivu, kamkoliv se zahledela, byla nejaká díra v koberci, protrzený povlak nábytku, ubohé a nespravované stárnutí vecí... Skutecne, ani on, ani Ruzena si takových vecí nikdy jaksi nevsimli. Tísnilo ho to, díval se stranou; stydel se jejích ocí, pilných jako jehla a pomalých jako nekonecná starost.
„Utekla svému muzi,“ zacala bezcílne, „ríká, ze ji trápil. Snad trápil, ale... vsechno má svou prícinu...“
„I on mel prícinu,“ sla dále, kdyz se nedockala otázky. „Vís, Ruzena je... já nevím.“ Umlkla, stehujíc tezkýma ocima velikou díru v koberci. „Ruzena je nehospodyne,“ zacala po chvíli. „Ovsem, nemá deti, nemusí pracovat, o nic se nestará, ale...“