Stále měl Kalašnikov, ale nebyl si jistý, jestli mu to proti těm věcem nějak pomůže - zvlášť po tom, jak si poradili s Escheverovou soukromou armádou.
Byl sám v džungli, ani nevěděl, kde sakra je - dokonce ani v jaké zemi - a neměl žádné zásoby; stále neměl úplně vyléčená zranění z New Yorku, o nových nemluvě. Ústa a zápěstí mu krvácela. Ta zatracená puška nemusela ani být nabitá, ještě neměl čas to zjistit. Pravděpodobně po něm šla polovina kolumbijských obchodníků s drogami, zatracené vesmírné příšery ho chtěly zabít a Philips a jeho agenti by ho také pravděpodobně také raději viděli mrtvého...
Zastavil se, aby popadl dech a rozhodl se, kudy poběží dál.
Rozhlédl se po džungli. Všemi směry kromě toho, ze kterého přiběhl, se rozkládala jednolitá zeleň. Stále slyšel výkřiky, ale střelba a výbuchy již zcela utichly.
Byl ve skvělé situaci. Jak znělo to staré pořekadlo? „Největší tma je vždy před bouří,“ nebo tak nějak.
New Age hovadina, říkal si, když ho někdo poslal s rozběhem k zemi.
Kalašnikov odletěl někam pryč.
Schaefer se převalil a podíval se nahoru.
Byl na sebe pořádně naštvaný; neslyšel toho muže přicházet a nic neviděl. Dřív ty bastardy nenechával k sobě takhle připlížit.
Alespoň že to nebyla jedna z těch příšer. Byl to jeden z Escheverových mužů. Na sobě měl koženou vestu, hnědé Levisky a tričko. Stál nad Schaeferem a Šklebil se, mířil mu ÁK-čtyřicet sedmičkou na hlavu.
„Co, sakra, chceš?“ dožadoval se Schaefer. „Chceš mě tam odtáhnout zpátky? Myslíš, že to Escheveravi nějak pomůže?“
„Eschevera je mrtvej,“ řekl muž.
Alespoň mluvil anglicky - ale to uměla většina Escheverových mužů.
„Neříkáš to zrovna nešťastně,“ řekl Schaefer.
„Taky nejsem,“ odpověděl muž. „Znamená to, že se uvolnilo místo na povýšení. Kartel Cali bude hledat novýho zástupce pro oblast Mangabe - to byla Escheverova práce, když jste ho vystrnadili z New Yorku. A já jim přinesu hlavu detektiva Schaefera, volba bude jasná!“
„Co ty věci, co rozstřílely váš tábor?“ zeptal se Schaefer. „Jestli odtud rychle nevypadneme, tak s mojí hlavou daleko nedojdeš,“
„Tví přátelé? Proč by se o nás měli zajímat? Mají tábor, drogy - možná tě budou hledat, ale aby za náma šli do džungle?“
„To nejsou mí přátelé,“ řekl Schaefer. „Neviděl jsi, co proti vám stálo?“
„No jo, hezkej ohňostroj,“ trval na svém muž. „Úřady si přivezly větší palebnou sílu než obvykle, ale kdo jiný by to mohl být? To je jasný.“
„Máš rád to slovo, viď, jasný.“
Muž pokrčil rameny.
„Když mluvíme o jasných věcech,“ začal Schaefer, „něco ti ukážu.“
Vykopl vší silou vzhůru a zasáhl muže do rozkroku. Muž se zlomil v půli, Schaefer se vyšvihl nahoru a udeřil ho pěstí do brady. Muž se svalil k zemi.
Schaefer popadl AK-47 a odhodil ho stranou. Pak popadl Kolumbijce za koženou vestu.
„Máš trochu zmatek v současné situaci, kámo,“ zasyčel Schaefer. „Ty věci, co si tam teď hrají s tvými kamarády, tvůj smradlavý kokain nezajímá. Oni nejsou lidé, comprende!“
„Di do pekla, ty prolhanej...“ Muž se stále držel v rozkroku.
„Zatraceně,“ Schaefer s ním zatřásl, „mluvím pravdu,“ Pustil muže na zem a postavil se nad něj. Raději stranou, aby na něj nemohl Kolumbijec použít jeho vlastní taktiku. „Podívej se, ty blbečku, jsem unavený, bolí mě celé tělo a od odjezdu z New Yorku jsem neměl pořádný cheeseburger, tak mě neštvi.“