Kniha-Predátor betonové džungle

„Nebo raději ne,“ ozval se hlas ze stínů u vchodu do budovy dobrých třicet stop daleko.
Příšera se začala obracet.
„Jste zatčen...“ začal Rasche, když zvedal a zaměřoval těžkou protitankovou střelu vyrobenou v Sovětském svazu, kterou sem přitáhl z dodávky. Jen bůh věděl, na co to Jamajčané chtěli použít.
Pak si teprve mohl příšeru dobře prohlédnout. „A kurva.“
Stiskl spoušť a raketa za zlomek sekundy překonala vzdálenost mezi ním a monstrem.
Ale Schaefer se stále domníval, že je vetřelec schopen uskočit; věděl, že rychlý je na to dost - ale neuskočil. Možná byl příliš překvapený.
Vetřelcovo tělo ochránilo Schaefera před tím nejhorším, ale výbuch otřásl celou budovou a na obou stranách chodby se zřítily zdi; ze stropu padala omítka a dřevěné třísky. Voda dříve stříkající z několika míst se teď do chodby lila silným proudem, protože rezavé trubky nad místem výbuchu úplně zmizely.
Když se prach usadil, Schaefer se vyškrábal na nohy, rychle obhlédl stav budovy a rozběhl se ke dveřím.
Málem zakopl o mrtvého vetřelce, ale ani se u něj nezastavil; chodbou se rozléhalo zlověstné skřípání dřeva.
Rasche čekal u vchodu; byl od výbuchu dále, ale nebyl ničím chráněný. Na čele měl krvácející ránu od střepiny a vlasy a oblečení měl pokryté omítkou.
Oba detektivové společně vyběhli na ulici k Rascheho dodávce; byli asi v půlce ulice, když z budovy vyklopýtal Carr a o vteřinu později následovala velká rána padajících zdí.
Všichni tři muži se otočili za zvukem.
„Zůstal tam někdo?“ zavolal Rasche.
Carr zavrtěl hlavou. „Ode mě nikdo. Stěhovali jsme se - já to tam jen kontroloval. Schaefer měl štěstí s načasováním.“
V jeho hlase nebylo slyšet obvyklé sardonické ostří; zněl otřeseně.
„Viděl jsi tu věc, že jo?“ zeptal se Schaefer.
Carr přikývl a ucouvl před Schaeferem.
Rasche byl v dodávce a něco hledal. „Už ti to dochází?“ zeptal se Schaefer. „Nebo jsi ještě blbější, než vypadáš?“

kniha - Predátor betonová džungle

Carr sledoval Schaefera, jak klopýtá chodbou směrem ke schodišti a divoce se rozhlíží.
„Je tady!“ zařval Schaefer znova. „Pojď ven, abychom tě viděli, ty bastarde!“
Nic tam nebylo. Alespoň Carr nic neviděl. Schaefer řval a držel se za krk, ale nikdo jiný tam nebyl.
To musí být další stupidní policajtský trik, rozhodl se Carr po chvíli počátečního zmatení, a on jim na to rozhodně neskočí. Vyskočil na nohy a sebral svoji brokovnici.
„Jo, jasně že je, Schaefere,“ prohodil, když procházel sprškou vody, aby mohl lépe zamířit na svého protivníka. „Je tady, tam, všude. Show skončila, svině-řekni pa pa!“
Schaefer pohlédl do hlavně pušky, na Carrův prst blížící se ke spoušti a na Carrovu šklebící se, šílenou tvář - a na vodopád za ním, vodu crčící z děravých trubek a na modré jiskření a praskání rámující známý obrys. Pokusil se Carra varovat, ale jako by mu něco uvízlo v krku.
A ten bastard se mu přece právě chystal vystřelit mozek z hlavy - proč ho varovat?
A pak už bylo jakékoliv varování zbytečné, protože vetřelec se náhle zmaterializoval, jeho kamufláž najednou přestala fungovat. Příšera uchopila jedním pařátem plným drápů Carra zezadu za krk.
„Ta voda...,“ pronesl Schaefer, kterému se vrátila řeč. „Ježíši, ta voda musela něco zkratovat.“
Příšera zvedla vůdce gangu lehce do vzduchu; brokovnice vystřelila a Schaefer uskočil, výstřel šel stejně jako ten varovný vysoko do stropu.
„Co to, k čertu...!“ podařilo se ze sebe Carrovi vypravit. Kroutil se ve vetřelcově sevření a snažil se na něj podívat. Snažil se zjistit, co ho drží za krk ve vzduchu, jako by nevážil víc než kočka.
„To zabilo tvé chlapce, Carre,“ vykřikl Schaefer. „Ti zatracení bastardi mě od té doby všude sledují. Ty je vůbec nezajímáš - tví muži pro ně byli jen trofeje!“
„Jo? Užij si tohle, chcípáku!“ zařval Carr, zatímco sebou mrskal. Plivl a podařilo se mu zasáhnout spodní okraj vetřelcovy kovové masky.
„Řekni pa-pa,“ odpověděla příšera Carrovým hlasem. Zvedla druhou ruku a položila ji na temeno Carrovy hlavy. Chystala se otočit.
Schaefer se rozhlédl kolem a spatřil svoji pohozenou zbraň. Skočil po ní a vykřikl: „Ještě ne, kámo!“
Chytil pušku jako hůl a udeřil jí příšeru ze strany do hlavy.
Příšera byla překvapená, ale zjevně nezraněná. Odhodila Carra stranou a pohlédla na Schaefera.
Zařízení na jejím rameni zvedlo hlaveň a pootočilo se. Schaefer skočil stranou a modrobílá ohnivá koule udělala do zdi díru o průměru dvou stop.
Schaefer se převalil, pozvedl brokovnici a zjistil, že hlaveň je ohnutá a zbraň je k ničemu - asi zasáhl vetřelce tvrději, než si myslel.
Úder, který dokázal ohnout hlaveň brokovnice, by každého člověka okamžitě zabil.
No, jak řekl Carrovi, tihle vetřelci byli horší než lidé - a o hodně tvrdší.
Schaefer se z brokovnice neodvažoval vystřelit; pravděpodobně by mu explodovala do obličeje. Odhodil ji pryč a pohlédl na lovce z vesmíru.
Jeho výraz byl schovaný za kovovou maskou; nemohl rozlišit, jestli je rozzlobený, vystrašený, pobavený nebo jen znuděný - i kdyby viděl jeho tvář, jak by dokázal číst v jejích nelidských tvarech, v těch ústech s vrstvami kusadel?
Hadovité copánky, nebo co to bylo, mu spadaly na ramena; paprskomet nebo laserový kanón, prostě ta věc na vetřelcově rameni mířila Schaeferovi přímo do tváře.
Nevystřelila.
Místo toho zvedl vetřelec jednu paži a pár zubatých čepelí připevněných k zápěstí najednou vyjel dopředu, až přesahoval vetřelcovu zatnutou pěst.
Schaefer již takové čepele viděl na paži monstra, které zabil v džungli, a útočnících, kteří srovnali se zemí Escheverův tábor.
Jediný švih dokázal člověku roztrhnout krk nebo otevřít hrudník.
Tenhle bastard ho nezastřelil, protože si to s ním chce vyřídit ručně - další mačistická mano a mano blbost.
A tentokrát Schaefer nemohl utéct nebo se schovat a neměl v záloze žádné překvapení; bude muset bojovat podle podmínek toho bastarda.
Což znamenalo smrt.
No, věděl, že to jednou musí přijít.
„Tak pojď“ řekl Schaefer a přikrčil se. „Na tohle jsi přece čekal, že jo? Máš šanci dostat vraha tvého kamaráda. Dostat jednoho z těch drsných. Tak dělej -skončí to!“

Predátor-betonová džungle

Carr se na něj šklebil. „Tak jo, Oprah,“ oznámil, „jestli si chceš zpívat v koupelně, jsem pro. Zahoď pušku a můžeme si promluvit/' Přistrčil upilovanou hlaveň své brokovnice k Schaeferovu uchu.
Schaefer zajistil zbraň a hodil ji dostatečně daleko, aby ji nezasáhla stříkající voda.
„Musím uznat, že máš nervy, že si sem přišel,“ prohodil Carr konverzačním tónem. „Od noci, kdy to Lamb a ostatní koupili, si představuju tvůj mozek na zdi. Máš nějakej důvod, proč bysem to neměl zrealizovat?“
„Ale, Carre,“ prohlásil Schaefer. „Mí lidé tvé noh-sledy nezabili. Probuď se.“
„Ach?“ zašklebil se Carr. „Tak čí lidé to teda udělali?“ Schaefer viděl, jak Carr drží prst na spoušti. Ten arogantní bastard mohl být tak šílený, že by ho mohl odprásknout, aniž by si vyslechl, co mu chce Schaefer říct.
„To nebyli lidé,“ řekl. „Bylo to něco horšího“
„Dobrej pokus,“ řekl Carr, zavřel jedno oko a pozvedl hlaveň.
Schaefer uhnul, sklonil se pod úroveň hlavně a udeřil Carra pěstí do obličeje.
Carr klopýtl dozadu a Schaefer na něj skočil. Byl příliš blízko, takže pušku mohl použít maximálně jako klacek; oba muži padli na podlahu a voda cákala všemi směry.
Po krátkém boji se Schaeferovi podařilo Carra znehybnit. „Zatraceně, poslouchej mě,“ zařval na něj, „potřebuji tvou pomoc, ty zkurvysynu!“ Udeřil Carrovou hlavou o podlahu. „Nepřišel jsem, abych se s tebou rval.“
Carr se nezdržoval odpovědí a pokoušel se osvobodit.
Schaefer trochu povolil v naději, že ho Carr bude poslouchat - a najednou mu v krku vystřelila bolest. Jako horký nůž pod kůží. Tlak na krk ho téměř udusil.
Pustil Carra a odtáhl se.
„Aghh,“ zachrčel, „je tady! Ten čubčí syn je někde tady!“