Průvodce sebou ani neškubl; byl mrtvý. Mula ležící na zemi kolem sebe ale stále kopala. Z křoví vystoupil muž v zelených maskáčích, přiložil jí pušku k hlavě a vystřelil ránu z milosti.
Druhá mula zmizela někde v džungli; Schaefer ji neviděl, pozoroval muže vynořující se z lesa.
Byli čtyři, správně - dva měli M AČ-10 a dva byli vyzbrojeni čínskými AK-47.
Podle výběru zbraní a jejich chování usoudil Schaefer, že patří ke Kolumbijskému drogovému kartelu - ale co, sakra, dělají tady! Podle Schaeferových informací neleželo toto místo na obvyklých pašeráckých trasách.
Možná, že je opět změnili; možná je k tomu přinutila DEA a místní policie.
Jeden ze střelců zvedl průvodci hlavu a podíval se na krvavou, bahnem potřísněnou tvář.
„Este mař ráno es ta muerto“ řekl.
Další, stojící těsně za ním, vydal ostrý, štěkavý, znechucený smích. „Eschevera lo quiere vivo.“
Eschevera.
Schaefer znal Kolumbijce jménem Eschevera.
Eschevera se pokoušel stát bosem v New Yorku. Vystupoval jako nějaký uhlazený playboy z Miami Vice, ale pro Schaefera byl jen dalším ubohým drogovým dealerem.
Když ještě pracovali s Raschem na protidrogovém oddělení, dověděl se Schaefer o Escheverovi od několika práskačů. Pustili se do práce a snažili se na něj něco najít. Muselo se to dostat nějak ven a pár jeho hochů se k nim dostavilo a pozvalo je na schůzku.
Schaefer pro legraci souhlasil.
Schaefer a Rasche se s ním setkali v zahradě na střeše jednoho domu na Manhattanu. Obklopovaly je tropické stromy umírající z newyorského chladu. Byli tam jen oni tři; Escheverova tělesná stráž se na znamení důvěry a respektu držela z dohledu.
Rasche nechal mluvení na Schaeferovi.
Jako předehru oba muži ukazovali, jak si myslí, že jsou drsní, a pak Eschevera vysypal na zem milion dolarů v malých bankovkách a řekl jim, že mohou být okamžitě jejich. Stačí, když se stáhnou a nechají ho být. V druhé ruce držel jako varování, co by se mohlo stát, kdyby si nevzali peníze, vystřelovací nůž.
Řekl, že to je milion dolarů a Schaefer mu věřil -kopec bankovek nebyl malý.
Schaefer o tom, jen aby byl spravedlivý k Raschemu, několik vteřin uvažoval. Půl milionu dolarů mohlo zabezpečit Shari a chlapcům pohodlný život na dlouhou dobu; Rasche by se nemusel bát o penzi.
Ale Schaefer spatřil výraz na jeho obličeji a věděl, že Shari bude muset v New Yorku ještě pár let vydržet. Čekal to.
Když si tohle ujasnili, Schaefer popadl Eschevera! a hodil toho zkurvysyna ze střechy-

„Tak proč nás všechny nevyhodily do vzduchu, když před osmi lety jednoho z nich Dutch dostal?“
„Protože se odpálil sám. Museli si myslet, že to tvůj bratr koupil při explozi. A skoro by měli pravdu.“
,.Nebo si možná uvědomili, že jejich kámo znal riziko,“ navrhl Schaefer.
„Ale jdi, Schaefere,“ nedal se průvodce. „Ty věci jsou z jiné planety, mají vesmírné lodi atak. Jsou možná milion let před námi - myslíš, že nechají bandu opic, jako jsme my, zabíjet turisty?“
„Proč ne?“ zeptal se Schaefer. „Vy si myslíte, že my bychom naše lidi měli nechat zabíjet - to se přece dělo v New Yorku, ne? Ať se hoši pobaví. A když přitom zabijí pár domorodců? No a co?“
„Lepší, když jich dostanou pár než všechny,“ oponoval průvodce.
„Lepší, když nedostanou nikoho,“ reagoval Schaefer. ,,To jsem měl na mysli, když jsem sem přijel hledat toho bastarda.“
„Dobře. Fakt si myslíš, že sem můžeš jen tak vpadnout a skončit to?“
Schaefer neodpověděl a průvodce pokračoval: „Tady nejsi v Kansasu, kámo. S těmi věcmi nemůžeš jednat jako s normálními grázly a drogovými deal-“
Průvodce byl v půlce slova přerušen výstřelem z pušky. Schaefer se překvapeně otočil a spatřil, jak z mužova ramena proudí krev.
„Dealery,“ řekl průvodce a nejistě se pokusil otočit automatickou brokovnici a zjistit původce výstřelu.
Schaefer na další překvapení nečekal; skočil do džungle a snažil se dostat co nejdál od průvodce a od mul.
Jakmile dopadl na zem, džungle explodovala střelbou.
Průvodce se zaškubal a klesl k zemi.
Schaefer poslouchal a sledoval zásahy kulek. Napočítal minimálně čtyři střelce rozmístěné ve vzdálenosti třiceti yardů.
Jedna z mul klesla k zemi - pro Schaefera to bylo hloupé plýtvání, ale momentálně se v tom nehodlal nijak angažovat. Klidně ležel schovaný v kapradí a čekal, až střelba utichne.
Alespoň že střelci používali normální zbraně a ne ty mimozemské sračky - nebyla to pomsta mimozemských útočníků, které se průvodce tak obával.
Slabá útěcha, napadlo Schaefera; ten ubohý zkurvysyn byl mrtvý stejně, jako kdyby chytil do hrudi ránu z mimozemského kanónu.
Velmi pomalu a velmi opatrně se posunul, aby viděl, co se děje.
Střelba zeslábla a utichla.

Schaefer ho chvíli jen němě sledoval.
„Víš, šéfíku,“ řekl nakonec, „začínáš mi opravdu lézt na nervy. Ta věc je mrtvá. Je konec“
„Ježíši, ty to fakt nechápeš, že ne?“ vyhrkl průvodce. „Myslíš, že byla sama? Dělej, pohni se!“ Zamával puškou.
Schaefer si povzdechl a začal pochodovat.
Jo, myslel si, že je sama - ale co když ne?
Rád je dostane všechny.

„Opravdu si myslíš, že na nás zaútočí jen proto, že jsem jednoho z nich zabil v sebeobraně?“ zeptal se Schaefer a odstrčil další přerostlou kapraď.
Dva muži se již několik hodin prodírali džunglí a vášnivě diskutovali; Schaeferův návrh, aby se alespoň pokusili jet na mulách, byl zamítnut, protože by mu to příliš usnadňovalo případný útěk.
V jednu chvíli nad sebou zaslechli vrtulník, ale přes hustou džungli ho nemohli vidět a zvuk znovu utichl. Schaefer pohlédl na průvodce, ale ten jen pokrčil rameny a pokračoval v chůzi; zřejmě to nebyl jejich vrtulník. „Nevíme, co udělají,“ řekl, „ale nepředpokládáme, že to budou ignorovat“

„Zatraceně, Schaefere,“ řekl průvodce, když se vyšplhali na pevnou zem, „vy sám jste se rozhodl přijet sem a hrát si na turistu! My jsme nic nenastražili. Prakticky jste se dobrovolně přihlásil na sebevražednou misi.“
„Jo?“ odfrkl Schaefer. „A co Dutch? Byl dalším z vašich dobrovolníků?“
„Tehdy jsme to nevěděli!“
„Ale teď to víte, tak jste mě poslali, abych si s tou věcí hrál na slepou bábu.“
„Podívejte, nám se to nelíbí o nic víc než vám,“ prohlásil průvodce, „ale je to tady, je to skutečné a my se s tím musíme vypořádat.“
„A s čím se musíte vypořádat?“ dožadoval se Schaefer. Zastavil a pozoroval mrtvou věc pod útesem. Průvodce se protlačil kolem něj.
„Nevíme“ prohlásil. „Můžeme jen hádat. Ale předpokládáme, že ty věci přichází jednou za čas na Zem, aby se pobavily, zahrály si na velkého bílého lovce a získaly pár trofejí - a pak odletí domů a nechají nás několik let být.“
„Přichází na Zem,“ opakoval Schaefer, když se ještě naposled podíval dolů na příšeru. „Myslíš z vesmíru? Jako ve filmech?“
„Tak nějak,“ přitakal průvodce.
Došel k čekajícím mulám a vytáhl Schaeferovu pušku.
Schaefer se otočil za zvukem odjišťované zbraně a spatřil průvodce, jak na něj míří jeho vlastní puškou.
„Jdeme,“ pronesl průvodce. „Generál chce, abychom zmizeli pryč od té věci - nechce, abyste zbabral ještě něco. Máme šest hodin na cestu k místu setkání na konci údolí. Jen se nedotýkejte brašen, nesahejte na žádné zbraně a vše bude v pořádku. Možná z toho zmatku ještě něco vytěžíme.“

„Celá tahle věc byla připravená od okamžiku, kdy jsem opustil New York, že ano?“ zeptal se, když se vytáhl na útes. „Zprávy, co mě dovedly do Riosucia, ty, jak jsi mě dovedl přímo sem - všechno to byla komedie. ,Domorodý průvodce', co? To je krásný -co jsi opravdu zač? CIA? DEA?“
,,Nic z toho,“ prohlásil průvodce. Když šplhal na útes, trochu lapal po dechu. „Nikdy jste o nás neslyšel.“
„Tím si nebuď tak jistý.“
„Ale jsem,“ prohlásil průvodce. „Myslím, že už je to stejně jedno, tak vám to mohu klidně říct -jsme noví, zformovali jsme se, když váš bratr honil jednu z těch věcí. Taky jí zabil - ale ztratil přitom celý oddíl a umírala pomaleji a stačila aktivovat samodestrukci. Ten kráter jste viděl“ „Ztratil oddíl?“ Schaefer se otočil a pohlédl na průvodce. Jeho předpoklady se potvrdily. „Ta věc je všechny zabila? Blaina, Hawkinse, všechny?“
„Všechny,“ potvrdil průvodce.
„A Dutch? Dostalo ho to?“
Schaefer věděl, že Dutch přežil první setkání -průvodce říkal, že ji zabil.
Ale to znamenalo, že jich je víc, že ta, kterou Schaefer zabil, nebyla tou, která dostala Dutchovy muže.
Ale dostala Dutche? Byla to pomsta za mrtvého druha?
„Dutch to přežil,“ řekl průvodce, „ale to je vše, co vám mohu říct.“
To nemusela být pravda, uvědomil si Schaefer; znamenalo to jen, že průvodcovi lidé nevěděli, jestli ta druhá věc Dutche dostala.
Buď tak, nebo to věděli, ale nechtěli to říct.
„A to všechno je pekelně tajné?“ zeptal se Schaefer.
„Jo,“ souhlasil průvodce.
„Takže, když jsem se začal motat kolem, vaši lidé se rozhodli, že mě té bestii předhodíte? Dáte jí, co chce?“