Predátor-betonová džungle

31
Rasche jel na sever v nepříliš hustém provozu. Nebyl si jistý, kam míří, ale tím směrem měli více možností. Za sebou slyšeli mimozemskou loď nalétávat potřetí na Carrovu budovu, ale byl to již pouze kontrolní přelet - budova byla zcela srovnaná se zemí.
Na Houston Street zatočil na FDR Drive, aby si zkrátil cestu. Vítr přicházející otevřenými okny na chvíli ochladil ubíjející horko.
Vzduch byl těžký vlhkostí; Raschemu připadalo, že by se mohl vody ve vzduchu téměř dotknout. Západním směrem byla nad obzorem mezi mrakodrapy vidět temná mračna a vzdálené záblesky. Predátoři Betonová džungle 257
Vlhký vzduch mu připadal chladnější a oblaka naznačovala blížící se bouři - napadlo ho, že se vlna horka možná chýlí ke konci.
Blesky mu připomněly vzdálenou artilerii a upozornily ho na kosmické lodě - při řízení nemohl použít masku, ale mohly tam být. Mohly pátrat po věci na Schaeferově krku a dodávka jedoucí na vyvýšené vozovce byla snadným cílem.
A kam vlastně, sakra, jede, že si potřebuje zkrátit cestu?
Sjel z Twenty-third Street, zabočil na západ a pak znovu na sever po Third Avenue.
Policejní vysílačka, kterou Rasche namontoval do dodávky, ožila - Carrova budova byla ve chvíli, kdy k ní dorazila policie jen dýmající haldou cihel.
Ozval se McComb a řekl, že budova byla stará a zhroutila se, ale McComb nebyl na místě - důstojníci na místě říkali, že to vypadá, jako by se někdo v troskách hrabal a něco hledal.
Drželi se raději dál - zřícenina nebo ne, nevypadalo to bezpečně.
Rasche si řekl, že je to dobry nápad. Stále tam mohli být neviditelní mimozemšťané vyprošťující tělo mrtvého druha. Kdo by se jim postavil do cesty, z toho by byl hamburger.
Na Schaeferův pokyn Rasche sjel z avenue a našel místo na parkování.
„Carre,“ řekl Schaefer, „kolik mužů dokážeš sehnat? Ztratil jsi Edgieho, Hatchecka.
„Ztratil jsem jich daleko víc,“ přerušil ho Carr. „Ty bastardi už tejdny zabíjí my lidi jednoho po druhým. Většina mejch chlapců, který ještě nejsou mrtvý, se schovává.“ Schaefer ho sledoval.
„Řekl jsi, že nám můžeš pomoct,“ řekl opatrně.
„To je pravda,“ reagoval Carr. „Tušil sem, že přijde něco velkýho. Ať my lidi zabíjel kdokoliv, určitě by nezůstal jen u toho, aby je odkrouhával po jednom nebo po dvou.“
Rasche se na něj podíval, ale mlčel.
„Ať to byl kdokoliv, musel jednou vyjít na světlo a na to sem chtěl bejt připravenej,“
„A?“
„A sehnal sem nějaký svaly - ne moje lidi, lidi na volný noze, co se nechaj najmout.“ Carr se zašklebil. „Právě ty potřebujem,“
Schaefer přikývl. „Tak, za jak dlouho nám je se-ženeš? Za týden?“
Carr se zasmál.
„Ty mě neposloucháš, Schaefere - říkal sem, že chci bejt připravenej. Pár hodin by mělo stačit.“
Schaefer ho chvíli tiše pozoroval. „Nekecej,“ řekl konečně.
„Nekecám,“ řekl Carr. „Musím vyřídit pár telefonů, ale měli bysme to sfouknout dneska v noci.“
„Tak jdi na to,“ řekl Schaefer a ukázal na telefonní automat, „jdi si zavolat.“
Samozřejmě byl rozbitý, ale o dva bloky dál našli jiný, který fungoval.
, Jo,“ ozval se Carr se sluchátkem v ruce, „dejte mi ňáký drobný - zapomněl sem si peněženku doma,“ zašklebil se.
„Rasche?“ zeptal se Schaefer. Právě se vrátil z krátké dovolené ve Střední Americe a ještě neměl čas zabývat se drobnostmi, jako jsou peníze. „Kolik hovorů potřebuješ vyřídit?“ zeptal se Rasche a sahal do kapsy pro čtvrťáky.
„Dej mu svou kartu, Rasche,“ řekl Schaefer netrpělivě.
Rasche se zamračil, ale pak vyndal svou MCI kartu a dal ji Carrovi.
Carr, který se nepřestával šklebit, si ji vzal a začal mačkat čísla. „Proč vy kluci nejdete na chvíli někam jinam?“ řekl. „Budu říkat věci, který byste možná nechtěli slyšet.“
„Ty...,“ začal Rasche.
„Pojď, Rasche,“ zarazil ho Schaefer. „Měli bychom se najíst.“ Obrátil se k jídelně na druhém konci bloku.
Rasche ho neochotně poslechl.
„Zatraceně, Schaefe,“ řekl, když vešli do dveří, „bůhví, kolik toho provolá a mně to nikdo nezaplatí - víš, jak se McComb staví k neschváleným výdajům. Ten čubčí syn může klidně volat své matce do Hong Kongu.“