Ostatek dne s ní nemluvil; vzdychala urazene a bouchala vsím, co jí prislo do rukou, nechápajíc ani za mák, co se deje. Odpoledne podnikl revisi vsech zásuvek a skríní; bylo to hrozné; upamatovával se na to i ono, co kdysi mel, na nekteré rodinné památky, které mu ted pripadaly neobycejne vzácné. Nebylo tu uz nic, nic, nic z toho vseho. Jako po vyhoreni. Bylo mu zrovna do pláce zlostí a opusteností.
Sedel uprostred vytahaných zásuvek, udýchán, umazán prachem, a drzel v prstech jedinou relikvii, která zustala: tatínkuv vácek na peníze, pokrytý korálky, deravý uz na, obou koncích. Kolik let musela takhle plenit, aby nic nevynechala! Byl zrovna bez sebe vztekem; kdyby mu ted prisla na oci, byl by ji uderil do tváre. Co s ní udelám ? ríkal si rozechven. Vyhodím ji na hodinu? Udám ji? Ale kdo mi zítra uvarí? Pujdu. do hostince, rozhodl se; ale kdo mi ohreje vodu a zatopí? Vsí mocí zahánel tyto starosti: rozmyslím si to zítra, ubezpecoval se, neco se najde; vzdyt nejsem na ní závislý! Nicméne sklicovalo ho to tíze, nez si doznával; jen vedomí krivdy a nutného trestu ho okrídlovalo jakousi odvahou.

Nez jedno mu neslo do hlavy: proc by mi kradla mé veci ? Co by s nimi delala ? Aha, vzpomnel si náhle se zlobným uspokojením. To je to! Má kdesi synovce, kterého má ráda bláznivou tetcí láskou; coz jsem nemusel bezpoctukrát vyslechnout její tlachání o tomto výkvetu lidství? Pockejme, tuhle mi dokonce ukazovala jeho fotografii: kudrnaté vlasy, nos nahoru a jakýsi obzvláste drzý knírek; nicméne utírala si oci pýchou a pohnutím. Tedy tam, rekl si, putuje mé vsechno ! - Popadl ho hrozný vztek; bezel do kuchyne a kricel na Johanku cosi jako „zatracená bábo“ a zase utekl, nechávaje ji zdesene vyvalovat slzivé, kulaté oci staré ovce.

Zavrel skrín a nutil se myslet na jiné veci; na príklad na banket dnes vecer. Ale ta minulá léta se vracela neústupne. Zdála se nyní opustenejsí, trpcí, ubozejsí, nez kdyz je zil; byla najednou jakoby vyplenena, a vála z nich trýzen nejpustsí. Ba, býval v nich casem i spokojen, ukolébán, jako v drímote; ale ted zdesen videl tu drímotu cloveka osamelého, kterému cizí ruce kradou i tu podusku pod hlavou; i zasteskl si rozryt bolestí prudsí, nez jakou kdy zazil ode dne... ode dne, kdy se navrátil z pohrbu. Pripadal si náhle stár a zemdlen jako ten, ke komu byl zivot prílis krutý.

Zacal predevsím hledat, má-li nejakou dostatecne skvelou kosili; vyndal vsechny z prádelníku, ale nebylo jediné, která by nebyla roztrepená na lemu rukávu nebo na náprsence. Zavolal Johanku a ptal se, nemá-li nekde lepsí kus prádla.
Paní Johanka polkla, mlcela chvíli a pak prohlásila ostre, ze uz si pán beztoho musí koupit nové, ze ona nestací spravovat, ze uz to jsou hotové pavuciny... Mel sice nejasné vedomi, ze neco kupoval nedávno, ale nebyl si jist, i mlcel; a hned se zacal strojit, aby je tedy sel koupit. A kdyz uz byl jednou v „delání porádku", vytahal z kapes staré papíry, aby je schoval nebo zahodil. A mezi nimi byl poslední úcet za kosile zaplaceno dne toho a toho. Pred sedmi nedelemi. Pred sedmi nedelemi pul tuctu nových kosil. To byl celý jeho objev.
Nesel uz nakupovat, ale coural po pokoji a premítal. Díval se nazpet do tolika, tolika let samoty; od smrti jeho zeny mu Johanka hospodarila a nikdy, ani na okamzik mu neprislo podezrení nebo neduvera; ale ted ho pronikla úzkost, ze byl okrádán po celou tu dobu. Rozhlízel se kolem sebe; nemohl ríci, co tady chybí, ale videl najednou, jak je tu prázdno a pusto, a hledel se rozpomenout, ze kdysi tu bývalo víc vecí, víc duvernosti, více vseho... Pln nepokoje otevrel skrín, kde byly ulozeny památky po jeho zene: saty, prádlo... Bylo tu nekolik chatrných kousku, ale dechla z nich celá minulost; boze, co vsechno tu vlastne nebozka nechala? Kam se vse podelo?

Dobrá, pán tedy jde a koupí pul tuctu kosil v prvním kráme, který se nahodí, s matnou vzpomínkou, ze cosi nedávno kupoval. Je to zvlástní, myslí si, jak je ted zbozí spatné. A tuhle jsou límce a kravaty, saty a boty, mýdlo a tisíc vecí, které clovek musí mít, treba byl vdovcem. Vsechno se musí casem obnovovat; ale na starém cloveku vsechno hned jaksi zestará a zvetsí, nebo buhvíco se s tím deje: vecne kupuje nové veci, ale stací otevrít satník: klátí se tam nekolik obnosených a zvadlých obleku, na, kterých ani nepoznás, kdys je dal sít. Ale jen kdyz není potreba se o nic starat: paní Johanka myslí na vsechno.
ze teprve ted, po tolika letech, mu prislo do hlavy, ze je soustavne vykrádán, stalo se tak dostal ráno pozvání, aby sel do jakési spolecnosti na banket. Boze, po léta nikde nebyl, jeho prátel je tak úzký krouzek, ze neocekávané pozvání ho docela zmátlo; byl bez míry potesen i postrasen.

KOSILE

Treba ze chtel myslet na docela jiné a nekonecne váznejsí veci, vracela se mu neodbytne nepríjemná myslenka: ze jeho hospodyne ho okrádá. Tolik let byla u neho, a uz docela si zvykl nestarati se o to, co má. Tuhle je skrín; ráno se otevre a vezme se svrchu cistá kosile; cas od casu, neznámo v jakých obdobích, prijde paní Johanka a roztáhne pred ním roztrhanou kosili; a ze prý uz vsechny jsou takové, a ze si pán musí koupit nové.

zavřela jsem se v jedné z kabinek a začala
jsem brečet... Nevím,jak dlouo jsem tam byla,ale dost dlouho nato,aby odešel,jak
dav
"čumilů", kteří si libovali v mém neštěstí,tak můj exkamarád,kterého nechci už
nikdy vidět. Takže mé cestě domů bránila jen mokrá košile od potu a mokrý
rozkrok od blíže nespecifikované tekutiny. byla jsem asi rudá jako rajče,když
jsem jela domů tramvají,ve které si na mě znovu lidé ukazovali,jelikož bylo
vidět,že jsem se udělala...o mně

Začala jsem křičet a vrtět sebou... To ale nepomohlo,spíše naopak. Řev ukázal,že
mám roubík a vrcení poodhalilo pouta na mých rukou. Chtělo se mi brečet,nebo
omdlít... Někteří lidé se smáli,jiní nevěděli co mají dělat stejně jako já a
jiní se smáli mému neštěstí... mezi nimi byl i můj kamarád, který mě do tohoto
dotal. Měla jsem sucho v krku, kosile byla mokra od potu a já padala do mdlob...
Kamarád mě chytil. Pak si už jen pamatuji,jak mi před skupinou lídí sundavá
roubík a pouta. Cítila jsem se tak ponížená,jak jen to šlo... Zvedla jsem se a
utíkala za
smíchu lidí na dámskou toaletu...

Vyrazili jsme do města bylo asi půl páté a já se plížila takovými kroky,jaké mi
jen provaz v kolenou umožňoval... Cítila jsem se velice trapně, jako by všichni
lidé viděli moje pota a ja nemohla udělat nic... Došli jsme ke vstupu do metra.
Najednou jsem pocítila vibrátor v mé dirce. Najednou se mi dostalo takové
rozkoše, kterou jsem už dlouho nepocítila... Ale s takovou rozkoší přijde i něco
jiného... Říká se tomu orgasmus... Pocítila jsem,že nemám šanci to v sobě
udržet... Vyjekla jsem do roubíku. To jsem ale dělat neměla... Trochu jsem tím
vyjeknutím povolila "hýžďové" svaly a kalhoty ztmavly... Říkam si,že to nebude
přes sukni vidět,ale bylo toho tolik,že se to
"prolilo" až na sukni,po které to pomalinku stékalo dolů... Lehce jsem se
otočila a uviděla, jak se na mě kouká asi dvěstě párů očí... Cítila jsem
strach,velký strach...

On mi
navrhl, že když se mi to líbilo, že mi to muze zopakovat a svázat mě. Souhlasila
jsem. Došly jsme k němu domu (bydlí v bytě). Já si sedla na postel a rozepla si
manžety na košili. A on začal jednat... Nejprve mi svázal ruce za zády v loktech
a zápěstích, pak zacal vazat nohy v kolenou. Citila jsem se velice bezmocne a az
skoro trapne,kdyz mezi mé rty vložil dva kapesníky,které převázal šátkem. Pak mi
ruce spoutal k tělu a do mé malé lasturky mi zasunul vibrátor. Přehodil přeze
mne kabát,aby zakryl pouta. Roubík zakryl šálou...

Džejn

Džejn.silvík (16-letá holka, která miluje košile a bondage)
Ten den začal normálně. Vstala jsem,oblékla si kalhoty,na ně sukni a nezbytnou
věc...košili (ten den riflovou modrou). Dále ještě kravatu a na hlavičku
šáteček. A outfit byl na světě. Setkala jsem se se svým kamarádem. Bavili jsme
se o životě trapasech a o mém únosu,který proběhl před necelým půlrokem.

Adolfík,

Jednoho krásného dne sem šel do parku a tam sem si sednul na lavičku a představoval si jak mi ho moje holka pěkně žmoulá...a zavřel sem oči a asi po pěti minutách sem si říkal,že je to moc reálné a v zápětí sem otevřel oči. A uviděl jsem jak kamarádky bernardýn si užívá olizováním mého poklopce...a co bylo ještě horší, že já při tom pěkně nahlas oddychoval...a když přiběhla majitelka psa tak se nestačila divit a po nějaké té minutě ke mě přišla a vrazila mi pěknou facku a řekla: "ty prasáku jeden..."

R)
Severní Vietnam je krutý
Počítej vojáku s tím
K nohám ti dám mrtví žlutý
Nebo se vůbec nevrátím

3)
Vracím se domů a síla atomu tu válku hned vyřešila
Shrábli jsme zlato a jednotka NATO Vietnamce vyplenila
Vyhráli bílí a žlutý co zbyly maj navěky zjizvenou tvář
Maj plechovej džbánek a s textilem stánek a nad ním nukleární zář

R)
Severní Vietnam je krutý
Počítej vojáku s tím
K nohám ti dám mrtví žlutý
Nebo se vůbec nevrátím

Severní Vietnam

(Uhlíř & Svěrák – Severní vítr)


1)
Jdu s děravou plící a kulka vařící mi v hrudníku pěkně bublá
Někdo se mi směje v tom v zádech ho hřeje má lesklá a ostrá kudla
Pak dlouho jen mlčí a v křečích se krčí já šlapu mu po páteři
Až řeknu to dětem jak bloudil jsem světem to nikdo mi neuvěří

R)
Severní Vietnam je krutý
Počítej vojáku s tím
K nohám ti dám mrtví žlutý
Nebo se vůbec nevrátím

2)
Ke mě Vietnamka běží však dobíhá stěží svou devítku natahuji
Rázem se složí a v krvavé louži ji bodákem dotahuji
Není to krása kus žlutýho masa se zamnou jen ladně vleče
Z toho hrdiny i z jeho rodiny řídká krev a mozek teče

CO TO DĚLÁ TVOJE PRDEL TY ASI CHCEŠ ABYCH SMRDĚL

R)
Pak na něho srala
ona na něho srala srala
potom co Dave vykřikoval oi oi oi
Pak na něho srala
ona na něho srala srala
Celej sál se mu jenom tiše směje
Pak na něho srala
ona na něho srala srala
potom co Dave vykřikoval oi oi oi
Tolbuchyn mu říká ber to s klidem a seď
Koc mě vzala na ker a já tam posral zeď OI

Tak to je jízda

Tak to je jízda

NASER SI!!!

3)
Dali si pár panáku a šli na záchod
David se už ztopořil to bude rachot
Rval jí to zadku přirážel tam a sem
nechápu jak to z těch chlupů lo-vil-ven

R)
Pak na něho srala
ona na něho srala srala
potom co Dave vykřikoval oi oi oi
Pak na něho srala
ona na něho srala srala
Celej sál se mu jenom tiše směje
Pak na něho srala
ona na něho srala srala
potom co Dave vykřikoval oi oi oi
Tolbuchynovi to směšný nepřipadlo
vzpomněl si jak mařce posral prostěradlo OI

Tak to je jízda

Hlavně se s tím nesrat

(The Offspring – Walla Walla)


1)
David přišel balit baby do emvéčka
to však netušil že měl jít spíš do béčka
ten večer se mu taková blbá věc stala
mařka se mu do klína vy-sra-la

2)
Byla to taková mladá nezkušená koc
evidentně toho v hlavě neměla moc
Když pak za ní David šel ať jde tancovat
mařka měla dost a mohla se-po-chcat

R)
Pak Davovi dala,
ona Davovi dala dala
a on na ní vykřikoval oi oi oi
Pak Davovi dala,
ona Davovi dala dala
ani jeden netušili co se chystá
Pak Davovi dala,
ona Davovi dala dala
a on na ní vykřikoval oi oi oi
on jí řekl že by to chtěl do prdele
potom se však netvářil moc vesele OI

tak to je jízda