Z mrňavého okénka neviděl Bauer téměř nic, jen ubíhající domořadí v ulicích. Doufal jen, že ho pochopili dobře a odvezou ho k nějakému skutečně lacinému hotelu. Velice nerad by se přiznával řediteli nějakého místního Intercontinentalu, že nemá ani na včerejší večeři. Ale dopadlo to dobře.

Domorodci ho vysadili před nízkou bílou budovou s půvabně pseudosecesními okny a do ostré hyperboloidní špice vybíhajícím střechou. Vypustili ho ven a zavedli do recepce, málo platné, tohle mu doma nikdo neuvěří, v Evropě by přišel nejméně o kreditní kartu a to ještě legálním způsobem. Kornoutovitý recepční sice vyjeveně zazíral hned z pěti zrakových orgánů, ale po bouřlivém broukání řidiče se jen zatřásl (pravděpodobně místní varianta pokývání hlavou) a vyklouzl ze své kukaně. Řidič ho doprovodil, Jan se otočil za zbylou dvojicí, aby se aspoň pokynutím rozloučil.

Nevypadali nebezpečně a tak přece jen našel ztracený hlas.

„Dobrý den, přátelé. Jsem turista ze Země a rád bych se pokochal krásami vaší planety.“ sdělil jim. „Nedoporučili byste mi nějaký slušný, levnější hotel?“

Mlčeli, jen ukryli dvě oči pod vlákny a civěli každý jedním. Potom jeden začal bručet. Nikoliv monotónně, vrčel v hloubkách a vybroukával výšky. Druhý se nepohnul. Jan Bauer pokrčil rameny. A přemýšlel, jak převést svou větu aspoň do posunků. Ale nebylo to třeba, mlčící bytost sebou náhle zazmítala, ruplo to a několik vláken na kornoutu se přetrhlo.

Ajejej, chátrá mu oděv, pomyslel si Jan. Nebo kůže? Chudák.

Tak zlé to nebylo. Vlákna se rychle spletla do svazku a vytvořila něco vzdáleně podobného ruce. A mimozemšťan zcela srozumitelným gestem vybídl Jana k následování. Bauer zajásal. Pokorně pak vykročil ke křídlovitému vozidlu a neprotestoval ani, když mu druzí dva Indraiané pomáhali nahoru. Uvnitř nebylo dost prostoru, tři jinoplanetníci se mačkali v malé kabince upředu a návštěvník narážel hlavou o střechu v ještě menším kamrlíku za nimi, ale jelo to rychle a brzy dorazilo k prvním domům.

Indraian

totiž ze všeho nejvíc připomínali zmrzlinu v kornoutu vzhůru nohama. Jak se blížili, všiml si, že kornout není vůbec tvrdý, ale je složený ze silných vláken, vycházejících z hrotité kompaktní šešulky. Zmrzlina byla tužší a Indraianům sloužila jako nohy. Pohybovali se stylem hlemýžďů, ale přece jen o trochu rychleji. Když dorazili téměř k němu (zastavili se asi patnáct metrů od Bauera, ale ten si toho pro zaujetí nevšiml) - zjistil turista, že vlákna pod hrotem se rozestupují - na Bauera vyhlédly tři bledé oči.

Konec konců proč ne, řekl si. Třeba je to jen oblek ve zdejší módě a i kdyby nebyl, je to jedno. Proti mé bývalé manželce jsou to ty nejpříjemnější bytosti všehomíru. A zamával na ně. Když se odmítli pohnout, učinil první krok sám..

Když řidič spatřil

mávající postavu, přibrzdil. Nezamířil však přímo k Bauerovi, zastavil asi sto metrů od něj a chvíli se nic nedělo. Potom se jedno z ptačích křídel sklopilo a z automobilu vykoukla hlava něčeho, co se sice na dálku nedalo rozeznat, ale rozhodně to nevypadalo jako člověk. Po chvíli se to ukázalo celé a za ním ještě dva další jedince téhož druhu. Nerozhodně postávali u vozu a patrně si Jana prohlíželi dalekohledem - měl pocit, že zahlédl záblesk odrazu od skel okuláru.

Pak husím krokem vyrazili k němu. Bauer nasucho polkl a začal si připravovat řeč. Ale brzy na ní zapomněl, trojice Indraianů se přiblížila a Pozemšťan zkoprněl. Nikdy ještě nebyl mimo Sluneční soustavu, nemějme mu tedy za zlé, že ztratil řeč.

Pilot ho vysadil na planince nedaleko bílého města. Blíž si netroufal, dobře znaje přesné mušky a nevraživost neorganizovaných civilizací. Rozloučili se a Bauer pospíchal do bezpečí, aby plazmové trysky neukončily jeho dovolenou dřív, než mohla začít. Kluzák se vznesl k obloze, Jan chvíli poskakoval po rozpálené půdě a pak zamířil k bílým hradbám.

Nejdřív se ubytuje v nějakém slušném hotelu. Sprcha by neškodila a pořádná postel také ne, město a jeho pamětihodnosti počkají.

Neušel ještě ani polovinu vzdálenosti mezi letištěm a městem, když spatřil automobil. Tedy automobil to připomínalo, ačkoliv Jan ještě nikdy neviděl pětikolový podvozek s nástavbou v podobě labutích křídel. Přijíždělo to odkudsi z temné hradby lesů nalevo a určitě mířilo do města. Jan zamával.

„Ale ta civilizace je mimo Kruh,“ upozornil ho kapitán. Bauer pokrčil rameny, kapitán také a důsledkem těchto dvou pohybů byla neočekávaná závada, donutivší přerušit let a zastavit se nedaleko slunce 5/56/4365/Horé. Palubní technik, chlapík se zlatými ručičkami a pověstí nejlepšího nabourávače programů u společnosti Astral, jíž Orange patřila, se vnořil do binárních vnitřností černé schránky. Šest členů posádky okounělo kolem a fandilo, sedmý se chystal dopravit Jana Bauera na povrch Indraie. Pasažér vyrovnal účet, rozloučil se, čemuž nikdo nevěnoval pozornost a vsoukal se do přistávacího člunu.

Za několik minut se už řítil prostorem k zapomnění.

Orange

byla stroze zařízený náklaďák pro osm členů posádky, tlačících se v niniprostůrku pilotní sekce. Za nekřesťanské peníze se mohl Bauer rozvalovat v kapitánově kajutě a za delší, poněkud snesitelnější sumu si dopřál zpestření jídelníčku exotickými potravinami, jež Orange přepravovala a k nimž se přes pečeti, zámky a vzduchoprázdno posádka nějakým zázračným způsobem dostávala.

Cíl neměl Jan Bauer žádný a to situaci usnadňovalo. Kapitán Verno pasažérovi slíbil kteroukoliv planetu, jejíchž časoprostorových souřadnic se Orange může při průletu dotknout; Bauer si při simulaci trajektorie vybral docela zapadlý kousek vesmíru, příšernou pustinu, v níž katalog uváděl jedinou obydlenou planetu. Jmenovala se Indraia a to rozhodlo.

Začalo to sérií hádek s manželkou, následným rozvodem, díky němuž byl škrtnut z otcova testamentu; pro tento nezáviděníhodný fakt došlo k problémům s nadřízeným a rozčilený Jan nakonec zapomněl zavřít okno, pročež mu uletěl oblíbený harcký kanár. Posledně jmenovaná katastrofa způsobila, že Janu Bauerovi vystříkly nervy definitivně, dal výpověď, zrušil konto v bance a jal se hledat zapomenutí ve vesmíru. Kyvadlovkou se dopravil do orbitálního města a tam byl odloven kapitánem Orange. přivydělávajícího si přepravou cestujících.

Velmi trapná situace

Malý přistávací člun se nejdřív odpoutal od mohutného trupu intersystémového náklaďáku třídy Tropic, potom jednou zkusmo obkroužil planetu, při druhém obletu se dotkl atmosféry, odrazil se od ní, propadl o něco hlouběji a po několika skocích už sestupoval k povrchu.

Janu Bauerovi se udělalo špatně, zatímco pilot si v otřesech patrně liboval. Ale Janu Bauerovi bylo špatně ze všeho. Galaktické souřadnice jeho nynější existence byly vlastně následkem celé řady mizerných situací.

Byt sa ti už rozpadá
a na nič nemáš čas
zas ti všetko uniká - hnusný svet.

Unavený, vyšťavený
primitívmi pobavený,
nervózny a roztrasený
svoj život každodenný máš.

Ref:
Takýchto trápnych dní nie je málo
čo by sa ti vlastne stalo
keby si tak na chvíľu vypol
a potichu niekam zmizol - z tých trápnych dní

TRÁPNY DEŇ

Martin Latkoczy, Branislav Bajza, Jozef Pešta / Branislav Bajza, Martin Latkoczy

E
Keď sa ráno zobudíš
H
a nervy máš už v ťahu
A
z postele sa odplazíš
E H A
a dáš si prvú kávu - trápny deň

E
Stále beháš po byte
H
a blbý si jak mamut
A
raňajky stíhaš v robote
E H A
veď patríš k davu - bežný deň

Ref:
E H
V kuse každý na teba vrieska
A
z teba je už len troska
E H
piješ iba tú čiernu kávu
A E H A
k tomu zbodneš suchú stravu - v ten trápny deň

-Na švédské řetězové píle
NEPOKOUŠEJTE SE ZASTAVIT PILU SVÝMA RUKAMA NEBO SVÝMI GENITÁLIEMI (Jaký druh telefonátu od zákazníka mohl zapříčinit tenhle nápis?!)
-Na dětském kostýmů Supermana
ANI S TÍMTO KOSTÝMEM NEMŮŽETE LÉTAT
(Správné, jen zničte universální dětský sen!)
-Na krabici s hotelovou koupací čepici
POUZE NA JEDNU HLAVU
-Na balíčku žehličky značky Rowenta
NEŽEHLETE OBLEČENÍ NA TĚLE
-Na obalu Nytolu - prášku na spaní
VAROVÁNÍ - MŮŽE ZPŮSOBIT OSPALOST

Přihlašte se jako administrátor

Spusťte gpedit.msc
Přejděte do local computer policy/administrative templates/network (případně Konfigurace počítače/šablony pro správu/síť)
Vyberte limit reservable bandwidth (limit vyhraditelného přenosového pásma) a v jeho nastavení jej povolte a nastavte na 0
Ukončete gpedit.msc
V nastavení síťového adaptéru se ujistěte, že je tam služba QoS packet scheduler (plánovač paketů technologie QoS)
Jen upozornění na závěr, je to patrné i ze článku, ale radši ještě jednou – rezervování šířky
přenosového pásma může mít svůj užitečný smysl, v síti zůstává vždy nějaká volná kapacita pro případné špičky
a vzájemnou komunikaci síťových prvků, není to tedy jen nějaká pomsta stahovačům dat.
Přesto pokud chcete mít k dispozici plnou kapacitu sítě, nestačí toto jen vypnout.
Musíte to paradoxně zapnout a stáhnout na nulu.

POUZE PRO POUŽITÍ VENKU NEBO UVNITŘ
(Takže používat se to nesmí kde??)
-Na japonském stroji ke zpracování potravy
NEPOUŽÍVEJTE K JINÝM UČELŮM
(Začínám být fakticky zvědavý?)
-Na arašídech od Sainsburys
VAROVÁNÍ - VÝROBEK OBSAHUJE OŘECHY
(Vážně? Arašídy obsahují ořechy?)
-Na balíčku oříšků od American Airlines
INSTRUKCE - OTEVŘETE BALÍČEK, SNĚZTE OŘÍŠKY
(Ah, jsem tak šťastný, že nám to tak hezky objasnili.)

OTEVÍREJTE DRUHOU RUKOU
-Na fenu značky Sears
NEPOUŽÍVEJTE VE SPÁNKU
-Na balení oválného mýdla
POKYNY - POUŽÍVEJTE JAKO OBYČEJNÉ MÝDLO
(A to má být jak?)
-Na desertu zvaný Tiramisu z Tesca (vytištěno zespodu na krabici)
NEOTAČEJTE VZHŮRU NOHAMA!
(Příliš pozdě - už se stalo?)
-Na chlebovém pudinku od Marks & Spencer
PO ZAHŘÁTÍ BUDE PRODUKT HORKÝ
(Určitě? Raději to vyzkoušíme, co vy na to?)
-Na šňůře od čínských vánočních světel

-Na zavíratku anglického ochuceného mléka
PO OTEVŘENÍ NEOBRACEJTE LÁHEV VZHŮRU NOHAMA
-Na novozélandském spreji proti hmyzu
TENTO PŘÍPRAVEK NEBYL TESTOVÁN NA ZVÍŘATECH
-Na amerických pokynech k sestavení nového počítače
ABYSTE PŘEDEŠLI VYTVOŘENÍ SRAŽENÉ PÁRY, POČKEJTE S OTEVŘENÍM KRABICE, DOKUDSE NEZAHŘEJE NA POKOJOVOU TEPLOTU. (Rozumné, ale ty instrukce jsou UVNITŘ krabice)
-V některých zemích na dnech lahví s Coca-Colou

V případě,

že potřebujete další důkaz, že lidská rasa je díky své blbosti odsouzena k záhubě, tady jsou některé skutečné instrukce nalepené na konzumních produktech:
-Na pokrývce z Taiwanu
NEPOUŽÍVEJTE JAKO OCHRANU PROTI TORNÁDU
-Na zrcátku přimontovaném k helmě používané americkými cyklisty
PAMATUJTE, PŘEDMĚTY V ZRCADLE JSOU VE SKUTEČNOSTI ZA VÁMI

Mlada pracovnice vyplňuje dotazník a když narazí na položku ‚pohlaví‘ a napíše: ‚Malé zrzavé‘

„Víte, jaká byla poslední slova učitele autoškoly?“
„???“
„Zprava dobrý"


Rusko je země, kde včera už snědli to, co měli sníst zítra.


Potkají se dva cikáni.
„Štefane, kam jdeš?“
„Do Prioru, jdu si koupit svetr.“
„Jestli tě nechytnou, kup mi taky jeden.“


„Slečno, věříte na lásku na první pohled?“
„Ne!“
„Tak to se budeme muset potkat ještě jednou!“

„Které čtyři roky jsou nejhorší v živote policajta?“
„???“
„První třída.“

Přijde chlap na policejní stanici a bonzuje:
„Soused má na dvoře složeno deset metrů dřeva."
„To přece není trestné."
„Ale on v tom dřevě pašuje zlato."
Policista zajásá a hned začne organizovat akci. Bonzák odejde a hned volá sousedovi, kterého právě udal:
„Tak Josef, objednal jsem ti to sekání dříví. A mám pocit, že to bude stejná parta, co ti na jaře zryla zahrádku."